Nové poznatky v ekologickém zemědělství pro střední a východní Evropu

Účastníci 3. mezinárodní vědecké konference ekologického zemědělství, která proběhla 14. – 15. listopadu 2011, měli příležitost dozvědět se o posledních výsledcích výzkumu v ekologickém zemědělství u nás i v zahraniční, nyní tuto možnost máte i vy.

Konference navázala na tradici předchozích vědeckých konferencí, pořádaných Bioinstitutem, o. p. s. v rámci Bioakademie v Lednici na Moravě v letech 2008 a 2009.

V letošním roce dosáhl počet obyvatel planety sedmi miliard a otázka, jak zajistit dostatek potravin pro celou populaci je stále palčivější. Názor, že jediným řešením je intenzifikace zemědělské produkce, zpochybnil ve svém příspěvku na konferenci prof. Carlo Leifert z University of Newcastle. Za posledních 50 let se produkci obilnin podařilo zvýšit na dvojnásobek, avšak stejně vzrostly i vstupy do zemědělství v podobě dusíku, vody nebo syntetických prostředků. Problémem je klesající využitelnost dusíku, kdy na 1 kg potravin dnes spotřebujeme 2-3x více NPK než před 40 lety. Podle prof. Leiferta budou v blízké budoucnosti hlavními limitními faktory růstu zemědělské produkce dusík a fosfor. Podle prognóz lidstvo vyčerpá zásoby fosforu během příštích 30 až 80 let. Bez fosforu se pravděpodobně výnosy vrátí zpět na hodnoty jen o něco lepší než před 40 lety.

Carlo Leifert odhaduje, že v roce 2100 bude výnos pšenice kolem 3t/ha. Genetické modifikace problém nevyřeší, protože jsou závislé na vstupech. Vzhledem k těmto skutečnostem může mít EZ s průměrným výnosem pšenice 6 t/ha na začátku 22. století větší výnosy než konveční zemědělství. Základ řešení problému nedostatku živin vidí prof. Leifert v efektivní recyklaci NPK – využívání hnoje, zeleného hnojení a biologického odpadu. Nepostradatelnou roli sehraje i změna dietetických návyků v řadě zemí – snížení spotřeby masa, mléčných výrobků a vajec. V další části svého příspěvku představil prof. Leifert výsledky projektu QLIF (QualityLowInputFood) zaměřeného na kvalitu biopotravin. Významnou součástí projektu prezentovaného prof. Leifertem byla také bezpečnost potravin. 98,5% mikrobiologicky testované bio zeleniny uspokojilo požadavky a z testů navíc vyplynulo, že obsah mykotoxinů v biopotravinách je nižší než v konvenčních potravinách.

Prof. Jana Hajšlová z VŠCHT Praha seznámila účastníky konference s novou metodou pro autentifikaci bioprodukce zvanou fingerprinting. Fingerprinting je nově se vyvíjející vědní disciplína, která se zabývá analýzou souboru malých molekul v biologických matricích. Využívá se skutečnosti, že ve falšované potravině jsou přítomny chemické sloučeniny, nebo určité koncentrace chemických sloučenin, které v autentické potravině buď zcela chybí, nebo jsou přítomny na odlišných koncentračních hladinách, což se projeví v získaném metabolomickém profilu.

Zhodnocení autenticity pak lze provést porovnáním metabolomických profilů s využitím pokročilých chemometrických metod. Tento přístup navíc umožňuje tvorbu databází metabolomických profilů jednotlivých komodit. Řada studií a výzkumů se zabývá kvalitou a bezpečností biopotravin, environmentálními dopady jejich produkce; stále více ale vyvstává potřeba doložit původ – autenticitu produktu, kterou požaduje zejména výrobní vertikála, ale i konzumenti.

Dosud byla v rámci projektu TRACE řešena problematika průkaznosti reziduí pesticidů v produktech. Nyní byla zahájena etapa řešení, která si klade za cíl doložit původ produktu v ekologickém způsobu produkce. Za tímto účelem je technikou DART MS prováděna necílová komplexní analýza, při které jsou získávány fingerprinty „otisky palce“ jednotlivých potravin a potravinářských komodit.

Při autentikaci původu biomléka byly porovnávány a zkoumány vzorky mléka od různých zvířat a z různých geografických oblastí. Výsledek tohoto zkoumání má praktické využití např. při sledování deklarovaného druhu mléka, nebo podílu kravského a kozího mléka v mléčných výrobcích apod. Nemožnost jednoznačného určení původu produkce však v případě biomléka prozatím způsobuje zejména sezónní variabilita krmiv v ekologickém zemědělství. K autentikaci biomléka bude potřeba nejprve vytvořit databázi srovnávacích vzorků. Stejně je tomu i v případě autentikace rajčat a paprik, která jsou předmětem společného výzkumu s kolegy z Polska.

Ing. Jiří Urban (ČTPEZ, ÚKZUZ Brno) ve svém příspěvku představil evropskou Technologickou platformu ekologického zemědělství. Členové platformy připravili vizi ekologického zemědělství pro rok 2025, která vytváří dlouhodobou perspektivu výzkumných potřeb ekologického zemědělství a potravinového systému.Vize má tři strategické výzkumné priority, které se snaží vyrovnat nekonzistenci mezi ekonomikou, ekologií a sociálními aspekty v zemědělství a produkci potravin: posílení venkovské ekonomiky v regionálním a globálním kontextu, zajištění potravin a ekosystémů pomocí ekologicky funkční intenzifikace, kvalitní potraviny jako základ zdravé výživy a klíč k zlepšení zdraví a kvality života. Transparentní, technicky zvládnuté ekologické hospodaření by podle vize v roce 2025 mělo pokrývat 10-30% zemědělské půdy v Evropě.

Ing. Petr Dvořák, Ph.D. z České zemědělské univerzity prezentoval poznatky o pěstování brambor v ekologickém zemědělství. Biobrambory jsou v ČR minoritní komoditou, i když jejich produkce stoupá. Jednou z překážek je nedostatek kvalitní certifikované bio sadby. Mezi další problémy, se kterými se při pěstování bio brambor pěstitelé potýkají, patří výskyt plevelů v počátečních růstových fázích, výskyt mandelinky a plísně a nižší kvalita vzhledu brambor. Petr Dvořák představil výsledky pokusů s textilií a rostlinným mulčem. Textilie je propustná pro vodu, má menší teplotní efekt, je dražší, ale pevnější a lze ji použít opakovaně. Sláma a jiný biologický odpad slouží také jako dodávka organické hmoty do půdy, avšak při deštích může dojít k rozplavení nebo přemnožení slimáků. Mulčování textilií zvyšuje teplotu půdy, rostlinný mulč ji naopak snižuje. Zajímavé bylo porovnání fotografií půdy, kdy je vidět více jemných kořínků tam kde byl použit mulč. Dr. Dvořák zakončil svůj příspěvek na konferenci pěstitelskými doporučeními – do chladnějších, tradičních bramborářských oblastí lze použít textilii i rostlinný mulč a do teplejších oblastí se naopak lépe hodí rostlinný.

Ing. Josef Škeřík, CSc. ze Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin popsal výsledky pěstování ozimé řepky v podmínkách ekologického zemědělství. V konvenčním zemědělství je řepka pěstována velmi intenzivně a proto před zahájením pokusů panovaly pochybnosti, zda ji vůbec lze pěstovat ekologicky. Výzkum byl zahájen v roce 2001 a postupně byly realizovány 2 projekty, které prokázaly, že řepku lze pěstovat i v ekologickém režimu s výnosy kolem 3 t/ha. Podmínkou úspěchu pěstování biořepky je dobrý osevní postup a předplodina, orba a příprava půdy, výběr vhodných odrůd. Klíčová je ochrana proti plevelům, plečkování, široké řádky, použití hnojiv a povolených biologických preparátů proti škůdcům a chorobám.

Ze zprávy z konference (ke stažení zde) upravil Jan Valeška

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>