Faqs

Biotextil, kosmetika, drogerie (9)

Na jakou cenu vyjde jedna ekoplenka, co obsahuje a v čem je lepší oproti běžným plenkám?

Provedli jsme srovnání normálních plenek a ekoplenek velikosti 7 – 16 kg.
Tedy běžná plenka – Huggies a Pampers (v prodejnách Interspar) stojí 5, resp. 6, 65 Kč/ks.

Ekoplenka Möltex EKG vás přijde na 9, 83 Kč za plenku (prodejna BIOTOP) Hlavní a zásadní rozdíl je ve složení plenek.

Vystýlka ekoplenek je z nebělené bavlny, tedy nepřišly do styku s chlorem, na který má mnoho dětí alergii. Navíc při výrobě ekoplenek se nepoužívají žádné krémy ani parfemace. Obal samotné ekoplenky neobsahuje latex, tedy nezpůsobuje opruzení kůže, jenž je velkým problémem u levných plenek (např. Aro). Obal plenek je vyroben z kukuřičné celulózy – můžete ho tedy bez obav vyhodit na kompost.

V případě podrobnějšího složení ekoplenek nás neváhejte kontaktovat.

Zpracovala : Lenka Sehnalová a Iva Buriánková Infocentrum PRO-BIO LIGY

Zdroj : společnost Švejnohová a přátelé s.r.o. – dovozce ekoplenek do ČR

Kam se mají správně vyhazovat použité plenky a dámské vložky a jak se tento odpad likviduje?

Použité plenky, dámské hygienické potřeby, ale také třeba použité papírové kapesníky bohužel nelze dále recyklovat. Často jsou totiž vyrobeny z více materiálů (papír, plast) – které nelze oddělit a dále recyklovat. Také jejích znečištění nedovoluje další využití, proto je nutné tyto materiály ukládat do kontejnerů na směsný odpad, odkud buď putují k uložení na skládce, či častěji do spalovny odpadů, kde jsou (nikoliv však beze zbytku) energeticky využity (podrobné informace o třídění a typech separovaného odpadu naleznete na www.jaktridit.cz).

Jistým řešením jsou biologicky odbouratelné hygienické výrobky (musí být uvedeno na obalu), které lze zlikvidovat uložením na kompost (protože se skládají pouze přírodních z materiálů, které je možné rozložit přirozenými (aerobními či anaerobními) procesy a nejsou upravovány chemickými látkami, které by kompostování znemožňovaly).

Kompost si můžete zařídit buď na zahrádce, či lze zakoupit jednoduché domácí kompostovací jednotky, které vyrobí cenné hnojivo pro domácí rostliny (či rostliny ve vašem okolí), další možností je zakoupení speciální popelnice na biologický odpad, kterou je ovšem nutno vyvážet do speciálních sběren, těch bohužel není mnoho (například zkušební sběrna bioodpadu Praha Dolní Chabry), takovýto sběr bioodpadu je však určen pro větší jednotky (domovní blok, dům atd.), kde je také možno zřídit tzv. komunitní kompostování, (pilotní projekty v Chrudimi a Praze 8), kdy si skupina domácností zřídí hromadný kompostér, jehož produkci využívá k péči o okolní zeleň (více na www.ekodomov.cz).

Pro více informací o možnostech třídění bioodpadu v okolí se můžete také obrátit na Vaše místní zastupitele.

Zpracoval

Jan Valeška, IC PRO-BIO LIGY

Zdroje:

Společnost EKO-KOM: www.jaktridit.cz

Pražské služby: www.psas.cz

Kadlíková Lenka: Jak správně třídit bioodpad. 16. 5. 2006, dostupné na www.priroda.cz

více informací naleznete také na:

www.biom.cz

www.komposty.cz

www.ekodomov.cz

www.praha-mesto.cz a oficiální stránky dalších měst

Jak může být přírodní kosmetika – rtěnka bez přídatků ze zvířat, když všichni vědí, že se vyrábí z mšic?

K výrobě rtěnek označovaných certifikátem BDIH (německý certifikát čistě přírodní kosmetiky) se z 90% používají oleje, vosky a další přírodní látky z ekologického zemědělství a neobsahuje suroviny z obratlovců. Vámi zmiňovaný problém vzniká pouze při užití přírodního červeného barviva karmín/košenila (které je dosud jedinou vhodnou alternativou syntetickým barvivům užívaným běžně v konvenční kosmetice), kterého je však v celé hmotnosti rtěnky jen velmi malé množství (přibližně mezi 0,1% až 1% obsahu, podle sytosti červené barvy). Navíc není přidáváno do všech rtěnek (například společnost Lavera má v nabídce i rtěnky bez přídavku karmínu, navíc stále provádí testy k jeho nahrazení).

Příloha 1 k vyhlášce ministerstva zdravotnictví č. 54/2002 Sb., ze dne 29. ledna 2002, kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek uvádí, že karmíny a kyselina karmínová se získávají z vodných, vodná alkoholických nebo alkoholických extraktů z košenily, která sestává ze sušených těl samiček hmyzu Dactylopius coccus Costa. Karmín, tedy látka označovaná jako E120 je užíván často i v potravinách jako přírodně identické barvivo.

Encyklopedie Britannica dodává, že karmín byl výrazněji rozšířen jako vodové barvivo a barvivo na tělo před vyvinutím syntetických barvících látek. Od té doby se používá pouze tehdy, je-li třeba přírodní barvivo: do pečiva, cukrovinek, kosmetických výrobků, ve vodě rozpustných lékových přípravků. K přípravě karmínu je třeba vařit rozemleté schránky hmyzu v roztoku amoniaku, či uhličitanu sodného; nerozpustná hmota se odstraní filtrací a do čistého solného roztoku kyseliny karmínové se přidá kamenec k vysrážení soli červeného hliníku. Čistotu barvy zajišťuje nepřítomnost železa. K regulaci vzniku sraženiny je možno přidat chlorid cínatý, kyselinu citrónovou, borax či želatinu. K dosažení nachových odstínů se ke kamenci přidává vápno. Z chemického hlediska je kyselina karmínová složitým antrachinonovým derivátem.

Německý certifikát BDIH, označující přísně testovanou přírodní kosmetiku nejčastěji z produktů ekologického zemědělství, barvivo karmín pro použití v certifikovaných výrobcích povoluje. Certifikace BDIH vyžaduje označení, že výrobky neobsahují části mrtvých obratlovců, v ČR se užívá termínu mrtvých zvířat. Výrobky s obsahem karmínu tak nejčastěji odmítají vegetariáni a vegani.

Pro kosmetické výrobky dosud nebyla nalezena žádná alternativa za červené barvivo karmín, krom syntetických látek, které do kontrolované přírodní kosmetiky samozřejmě nepatří, proto je využíván karmín jako cesta menšího zla, který – byť je vyráběn z živých tvorů -, je přírodního původu a barvení těla touto látkou má navíc dlouho tradici, na rozdíl od dnes běžně užívaných syntetických barviv o jejichž původu, dopadech či synergiích s ostatními látkami často nemáme relevantní informace.

S laskavým přispěním pana Vladimíra Lusíka ze společnosti Lavera ČR zpracoval Jan Valeška, PRO-BIO LIGA
Zdroje:
Příloha 1 Vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 54/2002 Sb., ze dne 29. ledna 2002, kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek.

Encyclopaedia Britannica, Londýn, New York 1995.

Je možné zařadit kosmetiku českého původu Eoné do skupiny přírodní kosmetiky bez certifikátu s prokazatelným původem v ekologickém zemědělství, jako jsou např. Salus nebo Nobilis?

Podle výrobce kosmetiky Eoné tyto výrobky pocházejí z biosurovin (vypěstovaných v režimu ekologického zemědělství) či surovin biodynamického zemědělství .

Kosmetika Eoné se dle údajů výrobce naprosto vyhýbá jakýmkoliv syntetickým látkám (nejčastěji ropného původu) a obsahuje pouze čistě přírodní extrakty (nejčastěji z olivového oleje a biosurovin). Kosmetika však není certifikována, protože certifikace je – dle slov výrobce – příliš nákladná (ušetřené finance lze investovat do dalšího rozvoje). Důvodem může být také to, že certifikace přírodní kosmetiky, zatím nemá přesně stanovená pravidla a značky skutečné přírodní kosmetiky (např. německá značka BDIH) nejsou mezi spotřebiteli příliš známé. Společnost Eoné se svými výrobky zaměřuje především na malé děti a těhotné ženy.

Tedy, odpověď na otázku zní pravděpodobně ano, nicméně původ surovin, používaných v kosmetice Eoné, v ekozemědělství není potvrzen jinak než prohlášením výrobce. Kontakt na společnost: tel: 412 384 497, mail: eone@eone.cz, web: www.eone.cz. Adresa: Irena Váchová, Nemocniční 6, 407 46 Krásná Lípa.

K problematice přírodní kosmetiky, její certifikace, legislativy a značení naleznete více informací v našem článku.

Za laskavého přispění paní Ireny Váchové ze společnosti Eoné zpracovali: Lenka Sehnalová a Jan Valeška, PRO-BIO Liga.
Zdroje:
www.biodynamika.cz

Kolik procent obsahových látek je v kosmetice Lavera bio původu?

Výrobky Lavera jsou certifikovány certifikátem BDIH, který výrobcům propůjčuje Svaz německých průmyslových a obchodních podniků (Bundesverband deutscher Industrie- und Handelsunternehmen) zabývajících se výrobou a prodejem léčiv, potravinových doplňků a přípravků péče o tělo.

Výrobky s certifikátem BDIH nemohou obsahovat ropné produkty, syntetické konzervační a vonné látky ani syntetická barviva. Suroviny se nesmějí získávat z mrtvých zvířat a výrobky ani složky nesmějí být na zvířatech testovány. Rostlinné suroviny pocházejí, pokud je to možné, buďto z ekologického zemědělství nebo z kontrolovaných sběrů ve volné přírodě. Splnění podmínek posuzuje mezinárodní institut Ecocontrol v Osterode. Pozor: známka BDIH nemusí nutně znamenat, že se jedná o bioprodukt! V době, kdy směrnice vznikala, nebyl na ekologický původ přírodních surovin kladen takový důraz jako nyní. Z těchto důvodů v názvu nejsou výrazy „bio“ ani „organic“, ale „Kontrollierte Natur Kosmetik“. Ačkoliv jsou při výrobě používány zpravidla certifikované biosuroviny, jejich skutečný podíl v konečných výrobcích není na obalu procentuelně deklarován.

Ani Lavera přesně neudává jaký je podíl bioproduktů v jejich výrobcích, a odkazuje se práve na tento certifikát. Více informací o přírodní kosmetice se můžete dočíst i v našem článku Jak se vyznat v přírodní kosmetice.

Jan Valeška a Kateřina Čapounová, PRO-BIO liga

Lze zjistit jak použití ekodrogerie redukuje dopad života na ŽP?

Dopad života jako celku (s ohledem na to, že z dopadů lidského konání na ŽP nelze vydělit jednu oblast, ale jedná se o řadu propojených, často synergických vlivů) na životní prostředí, lze zjistit například indikátorem známým jako ekologická stopa, která převádí veškerou spotřebu a odpady člověka na hektar produktivní Země a stanoví jak velkou plochu daný člověk potřebuje, a při extrapolaci na celé lidstvo, kolik planet by při daném životním stylu bylo třeba. Zjednodušený výpočet ekostopy naleznete například na: www.hraozemi.cz či v sofistikovanější verzi na: http://www.myfootprint.org/. Další kalkulátory dopadu jedince na ŽP naleznete např. zde: http://www.ecobusinesslinks.com/ecological_footprint_calculator.htm.

Nicméně používáním ekologicky šetrných výrobků zamezujete znečištění zejména povrchových i podzemních vod do nichž se odpadní vody často dostávají (např. není-li vaše obec napojena na čistírnu odpadních vod, nebo přinejmenším snižujete náklady na čištění vod v ČOV. Díky používání ekologicky šetrných pracích a čistících prostředků snižujete zátěž způsobovanou např. fosfáty (změkčující látky, které jsou zdrojem fosforu, který se výrazně podílí na eutrofizaci vod – přemíra živin, která způsobuje úbytek vodních organizmů či vznik tzv. vodního květu – velký problém při úpravě vody a omezení rekreačního využití nádrží např.), tenzidy (látky, které snižují povrchové napětí rozpouštědel, čímž usnadňují odstranění nečistot, ne všechny bývají škodlivé, nicméně tenzidy využívané v běžných čisticích prostředcích způsobují snížení povrchového napětí vody, což změní její vlastnosti natolik, že se stává neobyvatelnou pro vodní živočichy), nehledě na další dopady konvenčních čistících čistících prostředků při výrobě. Ekologicky šetrné výrobky (např. zn. Ecover) zajišťují, že i jejich výroba ŽP nadměrně nezatěžuje.

Zpracoval:
Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Jaký je nejekologičtější prací prášek na trhu?

Na tuto otázku je velmi obtížné odpovědět. Upřednostnit jeden výrobek je vzhledem k jejich různým přednostem i nedostatkům takřka nemožné. Přesto existuje několik zásad jak vybírat prací prášek tak, aby jeho dopady na životní prostředí byly co nejnižší. Dnes již základním pravidlem je vybírat prášky, které neobsahují fosfáty, optická činidla a parfémy. Upřednostňujeme tzv. kompaktní prací prášky, které neobsahují pomocné látky ani fosfáty. A především vybíráme pokud možno prášky na bázi mýdla, které se v odpadní vodě téměř úplně rozkládá.

Dopady na životní prostředí se však neomezují pouze na samotné použití pracího prášku, ale častěji jsou vyšší při samotné výrobě, proto ekologický prací prášek je dobré vybírat i s tímto ohledem.

Proto, zřejmě nejekologičtějším způsobem praní je v tomto ohledu prát pouze mýdlem. Což je ovšem pro většinu z nás nepředstavitelné. Takže vzhledem k celkovému přístupu společnosti (která obdržena např. prestižní ocenění Global 500 Roll of Honour od UNEP (čestná listina 500 firem s významným přínosem pro ŽP Programu pro životní prostředí OSN) a řadu dalších ocenění za ekologičnost celého provozu, a složení výrobků na bázi mýdla, snadné rozložitelnosti atd. bychom pravděpodobně doporučili výrobky společnosti ECOVER (www.ecover.com), jejichž výhody ovšem kompromituje zatím poměrně vysoká cena.

Alternativou, o které bohužel nemáme více informací než ty uváděné výrobcem jsou také např. tzv. mýdlové ořechy, jejichž “ekologičnost” však kalí jejich původ, a to Nepál a Indie, tedy problémy s dalekou dopravou a možnými dopady jejich výroby “ve velkém” na místní biotopy a komunity. (viz http://www.orechy-na-prani.cz/). Více o ekologických pracích prostředcích, jejich certifikaci, prací účinnosti atd. se dočtete na následujících odkazech.
http://www.veronica.cz/ekoporadna/proglas/07_prani_cisteni.html
http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=1930037
Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Jsou neionogenní tenzidy, které obsahuje žlučové mýdlo, škodlivé pro životní prostředí?

Neionogenní tenzidy (v odborné literatuře spíše užívaný termín neionické) jsou skupinou látek, která není homogenní a zahrnuje řadu nejrůznějších substancí, které se rozpouštějí v povrchově aktivní roztoky tzn. snižují povrchové napětí rozpouštědel, čímž usnadňují odstranění nečistot.

Neionické tenzidy (zejména ty na bázi glykosidů) pocházejí z obnovitelných rostlinných surovin a jsou rychle a dobře biologicky rozložitelné. Tzn. jsou do vysoké míry šetrné k životnímu prostředí.

Obecně lze říci, že mýdla (tedy mýdla ze živočišných tuků a rostlinných olejů, která jsou zásaditá – na rozdíl od neutrálních mýdel, výrobků petrochemie, která mají hodnotu pH neutrální) jsou v odpadních vodách rozložitelná beze zbytku na oxid uhličitý a soli.

Zdroj: Šmidrkal Jan: Tenzidy a detergenty dnes. in Chemické listy 93, (1999), s. 421-427.
Spotřebitelské otázky a odpovědi ekologických poraden. STEP 2001.

Bude samozřejmostí, že výrobky označené certifikátem CPK nebudou testovány na zvířatech?

Podle standardů pro udělování certifikátů CPK a CPK bio, společnosti KEZ všechny oceněné výrobky, jejich prototypy, vývojové fáze či výchozí suroviny nesmějí být testovány na zvířatech. Tato skutečnost se prokazuje čestným prohlášením.

Biozahrada (4)

Jaký ekologický přípravek mohu použít na květopase jablečného a jahodového?

Podle informací ze svazu ekologických zemědělců PRO-BIO a společnosti Biocont v České republice dosud není registrován žádný funkční biologický přípravek proti květopasu, který by byl povolen zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. Důvodem je především neochota Správy ochrany rostlin, neexistence Evropské registrace atd.

Pro potřeby drobných zahrádkářů, kteří nejsou certifikováni jako ekologičtí zemědělci, a tudíž se nemusejí řídit zákonem o ekologickém zemědělství, je možné proti květopasu jahodníkovému využít přípravek s obchodní značkou Neem Azal, který je povolen nařízením 2092/91 o EZ, ale není zatím zahrnut na seznam prostředků biologické ochrany v českém zákoně, a tudíž se v ČR nesmí v režimu ekologického zemědělství používat. Nicméně podle společnosti Biocont by měl být Neem Azal do roka registrován.

Podobné je to i s květopasem jablečným, proti němuž není registrován žádný funkční přípravek. Pro soukromé účely doporučuje společnost Biocont použít přípravek s obchodní značkou Novodor, který sice býval registrován, ale dnes již opět není.

Co se týče domácích receptů na ochranu proti květopasu, tak například kniha Zahrada v souladu s přírodou doporučuje proti květopasu jahodníkovému použít vývar, čaj nebo hnojůvku z vratiče (Tanacetum vulgare). Třista až pět set gramů čerstvé kvetoucí rostliny nebo 30 gramů sušené v 10 literech vody lze použít jako hnojůvka, výluh nebo čaj. V zimě se používá neředěný, jako postřik na rostliny a v létě na půdu. K postřiku po odkvětu nebo k podzimnímu postřiku se používá zředěný dvojnásobným množstvím vody. Tento výtažek z divoké byliny všeobecně účinkuje proti hmyzu. Ale pozor rostlina obsahuje toxické látky a je nebezpečná, proto dbejte, aby se vývaru někdo omylem nenapil.

Proti květopasu jablečnému zase navrhuje kniha Česká biozahrada na začátku rašení ve výšce asi jeden metr umístit kolem kmenu jabloně pás varhánkové lepenky. Brouky, kteří se pod lepenkou schovávají každé ráno odstraňujeme.

S pomocí RNDr. Milana Hluchého zpracoval
Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Zdroje:
Marei-Luise Kreuter: Zahrada v souladu s přírodou. Alpress, Frýdek-Místek 2002.
Radomil hradil: Česká biozahrada. Fontána, Olomouc 2000.

Kontakt:
RNDr. Milan Hluchý, Biocont s.r.o.: hluchy@biocont.cz, 545 218 156, www.biocont.cz

V jakou denní dobu je nejlepsi sklizet hlávkové saláty, aby obsahovaly co nejméně dusičnanů?

Dle literatury lze snížení obsahu dusičnanů v zelenině dosáhnout 7 bodovým programem:

  1. Naposled pohnojíme nejpozději 14 dní před sklizní tak, aby při sklizni byla již spotřebována valná část lehce rozpustných půdních živin.
  2. Poslední týden před sklizní zaléváme silněji než předtím, abychom omezili příjem dusičnanů kořeny.
  3. Slunečné počasí zvyšuje příjem a spotřebu dusičnanů. Buněčné zásoby dusičnanů v bulvách, stoncích a listech jsou pak menší, což je pro sklizeň podstatné. Proto jsou slunečná stanoviště tak důležitá.
  4. Naposledy zalijeme den před sklizní. Pro sklizeň je příznivé suché počasí, neboť rostliny nepřijímají dusičnany.
  5. Mimoto je důležité slunečné počasí alespoň v den sklizně. To se postará o to, aby se zásoby dusičnanů ze zásobních orgánů dopravily do listů, kde následuji přeměna na organické stavební látky.
  6. Kořenovou zeleninu obzvláště v humusovité a na dusík bohaté půdě podrobíme v den sklizně zvláštní péči. Postranně vedle řady zaryjeme rýčem šikmo z jedné strany pod rostliny. Přitom přerušíme většinu savých kořenů a tím silně omezíme příjem dusičnanů.
  7. Příznivá doba pro sklizeň není v dopoledních hodinách, ale teprve odpoledne, u kořenové zeleniny okolo 17. hodiny.

Pan Radomil Hradil odborník na biozahradu tvrdí, že obsah dusičnanů souvisí hlavně s hnojením a s množstvím světla, které měla rostlina k dispozici. Proto bývá obsah dusičnanů v prvních skleníkových salátech obecně velmi vysoký, později (tj. v této roční době) už by to neměl být problém. Obsah dusičnanů bude také vyšší u salátu hnojeného průmyslovými hnojivy (ledek) a hnojem než u salátu hnojeného vyzrálým kompostem, resp. nehnojeného vůbec.

Podle něj je tedy dobré řídit se hlavně těmito dvěma kritérii (tj. nekupovat v únoru, březnu a dubnu konvenční salát a nehnojit salát dusíkatými hnojivy, příp. dávat obecně přednost biosalátu). Co se týče denní doby, je podle něj nejvhodnější salát sklízet ráno za rosy, hlavně proto, že pak déle vydrží čerstvý.

S laskavou pomocí pana Radomila Hradila zpracoval Jan Valeška, PRO-BIO LIGA.

Zdroje:
Johanes Höhne, Paul Wilhelm: Dvanáct měsíců v zahradě. Knižní klub, Praha 2004.

Existují nějaké nechemické prostředky na ochranu rajčat proti plísním?

Nechemické prostředky na ochranu proti plísním jsou používány tzv. fungicidy (nejčastěji měď ve formě hydroxidu měďnatého, oxidu měděného, síranu měďnatého atp.). Pro ekologické zemědělství jsou v současné době povoleny (a tedy na trhu nejdostupnější) následující prostředky. Uvádím obchodní názvy.

  • Champion 50 WP (hydroxid měďnatý), který je možno použít proti černi rajčatové, plísni bramborové a septorióze rajčat. Prodejci přípravku:
  • Funguran OH 50 WP (hydroxid měďnatý), je možno použít proti černi rajčatové, plísni bramborové a septorióze rajčat. Prodejci přípravku:
  • Kocide 2000 (hydroxid měďnatý) je možno použít proti plísni bramborové. Prodejci přípravku
  • Kuprikiol 50 (oxychlorid mědi), ), který je možno použít proti černi rajčatové, plísni bramborové a septorióze rajčat. Prodejci přípravku:
  • Cuprocafaro (oxychlorid měďnatý), je možno použít proti černi rajčatové, plísni bramborové a septorióze rajčat. Prodejci přípravku

Pro preventivní ochranu Vaší úrody bez použití chemie doporučujeme knížku Zahrada v souladu s přírodou (Marie-Luise Kreuter) či Česká biozahrada (Radomil Hradil).
Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Zdroj : Přípravky na ochranu rostlin, Bioinstitut, Olomouc 2006

Jaký ekologický postup lze použít na mšice na rybízu?

Na mšice většinou účinkuje postřik bylinným výluhem (kopřivy, ořechové lsití, tabák, přeslička, apod.), jednak prodem vody mšice jednoduše omyjete, a také byliný výluh aktivizuje obranné mechaismy samotné rosltiny. Někteří autoři uvádějí že funguje i poprašování rostlin dřevěným popelem, to bohužel nemáme ozkoušené, ale za pokus nic nedáte.

Nicméně co je vůbec nejdůležitější je prevence a podpora přirozených nepřátel mšic, tedy slunéček sedmitečných a také škvorů, proto se snažte vytvářet pro ně vhodné podmínky (najdete v každé knize o přírodní zahradě – např. Zdravá zahrada od Heleny Vlašínové, Česká Biozahrada – R. Hradil), nejjednodušší cesta jak přilákat škvory je vytvořit jim tzv. domečky – obrácené hliněné květináče naplněné slámou či senem pověšené na keřích, stromech (pozor květináč se musí dotýkat větve – aby se tam škvoři mohli usídlit).

Při skutenčně velkém napadení lze použít netoxický olejnatý přípravek Bio OL, který lze koupit dnes již běžně v obchodní síti (např. http://eshop.skudci.com/insekticidy/biool-200ml)

26.10. 2012 zpracoval Jan Valeška, biospotrebitel.cz za použití výše uvedené literatury a zkušeností ekozahradníků.

Ekodomácnost (1)

Je pravda, že hliníková víčka (např. od jogurtů) nelze recyklovat a jsou stejně spalována, takže nemá smysl je sbírat?

Oslovili jsme společnost Alutherm, která zpracovává hliníkové odpady. Podle jejího vyjádření jsou hliníková víčka a výseky od nich jedním z nejdůležitějších surovinových zdrojů pro výrobu hliníkových granulí a prášků, kterých firma ročně spotřebuje přibližně 2,5 tisíce tun. Jako zdroje surovin sice využívá především průmyslový odpad (zmetky, nadnormativy atp.), nicméně použitá víčka považuje za stejně kvalitní zdroj. Problém je ovšem v tom, že v České republice se hliníkové odpady dají získat jen velmi obtížně. Na vině je zřejmě vedle nezájmu lidí o jejich sběr i nezájem výkupen kovových surovin, které podle zkušeností společnosti nechtějí tento hliníkový odpad od občanů přebírat a vykupovat.

Odpovědí tedy na otázku tedy ve zkratce je, že pokud někde hliníkový odpad sbírají jistě mají zajištěno jeho znovu využití a daná surovina jistě neskončí ve spalovnách či na skládce.

Sběr hliníkového odpadu probíhá např. v Praze v Toulcově dvoře, odkud tento odpad putuje právě do firmy Alutherm, která jej znovu využije.

S laskavým přispěním pana Dipl. Ing. Jiřího Šebka, zpracoval Jan Valeška

Ekozem - chov zvířat (7)

Čím se liší biomaso od konvenčního masa?

Liší se především život zvířat, z nichž biomaso pochází. Aby mohlo být maso certifikováno jako BIO, musí být zvířata chována, krmena, přepravována a porážena podle přesně daných a závazných pravidel, která jsou založená především na dodržování určité etiky vůči zvířatům a která zakazují jakékoliv nehumánní zacházení nebo týrání zvířat. V konvenčním chovu veškerý stres, zejména před porážkou, má velký vliv na kvalitu masa, kdy tzv. stresový hormon způsobuje vodnatost masa. Zvířata chovaná v ekologickém systému hospodaření mají celkově více prostoru pro život. Nepřípustné jsou klecové chovy, trvalé vazné ustájení, roštové a bezstelivové ustájení. Zvířata se mohou volně pohybovat, pást a drbat, nejsou uvazována a mají možnost vzájemného kontaktu. Základem jejich stravy je zelené krmivo (+ čerstvá píce, seno, sláma, siláž a senáž) pocházející z ekofarmy. Zvířata v konvenčních chovech dostávají spolu s krmivem preventivně antibiotika a růstové hormony, které se zprostředkovaně dostávají i do potravin. Ekologický chov vede k zásadně jiné kvalitě masa. Biomaso je pevnější, má výraznější chuť a přirozené mramorování.

Jana Průšová, biospotrebitel.cz

Co všechno vedlo ke vzniku ekologického zemědělství a kde by bylo možné najít historii vzniku ekologického zemědělství a produkce biopotravin?

Historie uvažování o alternativách konvenčních způsobů hospodaření sahá až do prvních desetiletí 20. století, kdy byly zaznamenány první dokumentované údaje o poškozování půdní úrodnosti a změnách v agroekosystémech, které souvisely s chemickou a technickou intezifikací zemědělství, především s prudkým rozvojem biochemie, rozšířením a tedy zlevněním výroby dusíkatých hnojiv (poprvé syntetizovaných již v polovině 19. století) a rozvojem technologie benzínového vznětového motoru, tedy „érou traktorů“.

Začaly být diskutovány otázky chemických versus biologických základů úrodnosti půd. Již v té době byl zaznamenáván zvýšený výskyt chorob, škůdců a snížení kvality potravin. Docházelo k růstu zprůmyslnění výroby a zpracování potravin a k postupným změnám, které vedly i ke změně výživových zvyklostí. Právě to byly důvody, které vedly k diskusím o stávajícím systému zemědělství a k promýšlení alternativ. A to zejména po druhé světové válce, kdy technologický rozvoj během a po válce velmi – ještě výrazněji -posunul možnosti využití umělých hnojiv, pesticidů a způsobil tak výraznou industrializaci zemědělství.

Historie vzniku ekologického zemědělství jako takového sahá až do počátku 20. století, přesněji do období po první světové válce. Ekologické zemědělství vznikalo téměř souběžně v Indii a Střední Evropě a jeho vznik je spojen se jmény britského botanika Sira Alberta Howarda, který pracoval v Bengálské Puse a se jménem Rudolfa Steinera zakladatele systému biodynamického zemědělství, které bylo pravděpodobně prvním uceleným systémem ekologického zemědělství vůbec. Mezi hlavní směry, které se rozhodujícím způsobem podílely na rovzoji současného ekologického zemědělství patří:

  • Přírodní zemědělství (počátek 20. století – spojené s únikem z měst na veknov, vegetariánstvím a prací E. Könemanna).
  • Biodynamické zemědělství (30. léta 20. století, R. Steiner).
  • Organicko-biologické zemědělství (40. léta 20. století, Dr. Hans Müller, H. P. Rusch), tradiční selský způsob života ve Švýcarsku.
  • Organické zemědělství (30. léta 20. století Albert Howard).
  • Biologické zemědělství v německy mluvících zemích (50. a 60. léta 20. stol, rýčová metoda Johannese Görbinga).
  • Biologické zemědělství ve francozksy mluvících zemích (50. a 60. léta 20. stol., J.P. Perin, Lemarie-Boucher, používání mořských řas jako hnojiva ad.).

Více informací o vzniku, historických kořenech a vývojových směrech, které se podílely na rozvoji současného EZ v češtině naleznete v učebnici ekologického zemědělství: Jiří Urban, Bořivoj Šarapatka a kolektiv: Ekologické zemědělství I. díl. MŽP, Praha 2003, nebo v navazující knize týchž autorů Ekologické zemědělství v praxi, PRO-BIO, Šumperk 2006.

A dále také ve výběru z přednášek Rudolfa Steinera, které stojí v základu biodynamického zemědělství: Rudolf Steiner: Zemědělský kurz. PRO-BIO, Šumperk 1998. (všechny tituly jsou dostupné v naší knihovně Infocentra PRO-BIO LIGY v Toulcově dvoře v Praze 10).

Zpracoval Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Zdroje:
Jiří Urban, Bořivoj Šarapatka a kolektiv: Ekologické zemědělství I. díl. MŽP, Praha 2003
www.wikipedia.org: “History of Organic farming

Jak veliké stáje a chlévy maji být pro ovce, kozy, osla, kachny, slepice a kraliky?

Pokud Vás zajímají velikosti ustájení zvířat v režimu ekologického zemědělství, tak podle Nařízení Rady EHS/2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin (konsolidovaná verze ke dni 2. 12. 2005), kterým jsou povinni se řídit všichni zemědělci hospodařící v režimu ekologického zemědělství na území Evropské unie, respektive podle Přílohy VIII tohoto nařízení jsou rozlohy vnitřní plochy a vnější plochy pro chov zvířat stanoveny následovně:

 

Zvíře

Vnitřní plocha v m2 na zvíře

Venkovní plocha v m2 na zvíře

Maximální počet zvířat na hektar

ovce

1,5 na ovci; 0,35 na jehně

2,5 na ovci; 0,5 na jehně

13,3

kozy

1,5 na ovci; 0,35 na jehně

2,5 na kozu; 0,5 na kůzle

13,3

chovné samice králíka

neuvedeno

neuvedeno

100

 

Zvíře

Vnitřní plocha -(počet zvířat na m2)

Vnitřní plocha – (cm hradu na zvíře)

Venkovní plocha (m2 na zvíře)

Maximální počet zvířat na hektar

nosnice

6

18

4

230

kachny na výkrm

10 (s max. 21 kg živé hmotnosti na m2)

neuvdeno

4,5

neuvedeno

kuřata na výkrm

10 (s max. 21 kg živé hmotnosti na m2)

neuvedeno

4

580

Dle tohoto nařízení lze v režimu ekologického zemědělství chovat pouze skot, koně, prasatra, ovce, kozy, králíky, drůbež, ryby a včely, proto nejsou stanoveny žádné předpisy pro chov oslů.

Národní svazy a sdružení ekologických zemědělců často přijímají další často přísnější standardy, než-li jsou ty stanovené evropskou nebo národní legislativou (která může být také přísnější než-li Evropská, leč se tomu tak neděje). Největší český svaz ekologických zemědělců PRO-BIO ve svých standardech také uvádí požadavky na nejvyšší povolené zatížení pastvy. Tyto požadavky lze nalézt ve směrnici svazu PRO-BIO, kterou naleznete zde.

Podrobné informace o chovu hospodářských zvířat v režimu ekologického zemědělství získáte jednak ve výše uvedené směrnici EHS 2092/91, v českém zákoně č. 242/200 Sb. o ekologickém zemědělství, a největší současnou zásobárnou informací o chovu zvířat v ekologickém zemědělství je učebnice:

B. Šarapatka, J. Urban: Ekologicé zemědělství II. Díl. PRO-BIO, Šumperk 2005, kterou lze objednat přímo na svazu PRO-BIO nebo vypůjčit v knihovně našeho Infocentra.

Zpracoval: Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Lze nějak shrnout výhody ekologického zemědělství a jeho produktů oproti zemědělství konvenčnímu?

Srovnání zemědělských systémů:
Podle výsledků švýcarského srovnávacího výzkumu a dalších studií lze v porovnání ekologického a konvenčního systému hospodaření učinit následující závěry:

  1. Ekologické zemědělství (dále EZ) má více pozitivních efektů na ochranu přírodních prvků a na krajinu než zemědělství konvenční. Ekologické hospodaření podporuje vyšší biodiverzitu flóry a fauny na obhospodařovaných plochách a v okolních biotopech. Rovněž je zde vyšší diverzita pěstovaných plodin.
  2. Na ekologicky obhospodařovaných plochách bývá zaznamenán vyšší obsah organické hmoty v půdě, větší oživení a vyšší biologická aktivita. Agroekosystém v EZ bývá více diverzifikován a spolu se způsobem obhospodařování má vyšší potenciál k ochraně půdy před erozí (kterou je ohrožena velká část zemědělských půd v EU).
  3. Ekologický zemědělský systém vykazuje nižší nebo stejné množství vyplavovaných dusičnanů ve srovnání s konvenčním zemědělství. Srovnávací výzkumy dokazují až o 50 % nižší vyplavované množství živin na hektar z EZ. (Pozn.: nadměrné množství živin – vzniklé splachy dusíku z dusíkatých hnojiv do podzemních a povrchových vod způsobuje tzv. eutrofizaci, tedy nadměrné nasycení vodního prostředí, které vede k přemnožení vodních organismů, vyčerpání kyslíku a narušení vodního ekosystému a s ním související samočisticí schopností vod). Podobně EZ není rizikové z hlediska kontaminace vodních zdrojů pesticidními látkami.
  4. Výzkumy ukazují, že v EZ mohou být až o 50 % na hektar nižší emise oxidu uhličitého (nejvýznamnějšího skleníkového plynu) [1].
  5. Na ekofarmách je prokazatelně nižší spotřeba energie než v podnicích konvenčních.
  6. Srovnání obsahů látek v potravinách z různých zemědělských systémů.

Obsahy žádoucích látek:

  1. Obsah minerálních látek: pokud se týče ovoce a zeleniny, tak výzkumy neprokázaly žádné rozdíly v obsahu minerálů, které by byly specificky odvozeny od způsobu pěstování (ekologického versus konvenčního), to samé platí i pro obilniny pro výrobu pečiva. V případě některých druhů ovoce výzkumy ukázaly, že bioprodukty mají o něco vyšší obsah hořčíku a železa. Podle výsledku projektu EU Quality Low Input Food jsou však obsahy minerálních látek v rostlinách pěstovaných v EZ vyšší.
  2. Obsah vitamínů: Výzkumy sledovaly obsah vitaminu C (kyseliny askorbové), E a provitaminu A (betakarotenu). V případě vitaminu C a E byly zjištěny ve většině výzkumů mírně vyšší obsahy těchto vitaminu v ekologicky pěstované zelenině a ovoci (průměrně o 10-50 %). Co se týče provitaminu A nebyli zjištěny žádné významné rozdíly mezi obsahy produktů jednotlivých produkčních systémů (např. výše uvedený projekt QLIF dokonce u ekologických plodin uvádí nižší obsahy karotenů o 10-50 %).
  3. Sekundární rostlinné metabolity: rostliny obsahují velké množství biologicky aktivních látek, které představují tzv. sekundární metabolity, které mohou působit pozitivně na zdraví konzumentů, mohou však také vykazovat toxické účinky. Většina pozitivních zdravotních efektů je spojena s obsahem antioxidačních, antimikrobiálních, protizánětlivých, proti-karcinogenních látek a látek pozitivně působících na imunitu organismu. Obsah pozitivních sekundárních metabolitů v ekologicky pěstovaných rostlinných produktech je odhadován o 10-50 % vyšší než v produktech konvenčního hospodaření. Jedná se především o polyfenoly, karotenoidy, glykoalkakoidy a glykosidy.
  4. Obsah sušiny: v bioproduktech zejména v listové, kořenové a cibulové zelenině byl zaznamenán až o 20% vyšší obsah sušiny než v zelenině konvenční. Takováto zelenina tedy obsahuje méně vody a má tak vyšší nutriční hodnotu.
  5. Senzorická jakost: za určitých okolností může být vnější vzhled ekologicky pěstované zeleniny horší než u konvenční, ale není to pravidlem, problémem může být nejednotnost vzhledu ekologických plodin, která však nijak neovlivňuje senzorickou kvalitu bioproduktů.
  6. Požitek, chuť: Jakkoliv se jedná o obtížně měřitelnou hodnotu, výsledky výzkumů založené na standardních metodách testování ukazují, že ovoce a zelenina z ekologického zemědělství chutná lépe. Může to být v důsledku vyššího obsahu sušiny v těchto produktech, která vede k tomu, že např. látky ovlivňující chuť jsou v biozelenina a ovoci obsaženy ve vyšších koncentracích. Např. studie srovnávající volbu potravy u laboratorních potkanů ukázaly, že potkani, kteří jsou obvykle velmi opatrní při volbě potravy dávali ve většině případů přednost biopotravinám (u červené řepy 58 % zvířat upřednostnilo biozeleninu, u pšenice 68, jablek 58 a mrkve 81 %). Podobné výsledky ukázaly i polní pokusy, kdy divoká zvěř nejčastěji spásala porosty nehnojené a neošetřené pesticidy

Obsahy nežádoucích látek:

  1. Zbytky pesticidů: řada studií prokazuje, že bioprodukty obsahují podstatně nižší rezidua pesticidů než konvenční produkty. Nicméně i produkty ekologického zemědělství mohou být zatíženy malým množstvím zbytků pesticidů z okolního prostředí. V bioovoci byly zjištěny průměrné obsahy zbytků pesticidů 550 krát nižší a zelenině dokonce 700 krát nižší.
  2. Mykotoxiny: vzhledem k vyloučení použití fungicidů v systému ekologického zemědělství objevují se časté názory na zvýšený obsah nežádoucích toxických mykotoxinů v biopotravinách. Nicméně řada studií toto tvrzení ve svých zjištěních popírá. Problémy se vznikem mykotoxinů totiž nesouvisí ani tak s produkčním systémem jako se způsobem uskladnění a dopravy (např. zvýšená vhlkost skladových prostor).
  3. Dusičnany: srovnávání bioproduktů a konvenčních produktů ukazují, že obecně je obsah dusičnanů v zelenině vypěstované v režimu EZ o 10 až 50 % nižší než v zelenině z konvenčního zemědělství. Např. studie VŠCHT zjistila, že v konvenčně pěstovaných bramborách byly nalezeny statisticky významné vyšší hladiny dusičnanů.
  4. Těžké kovy: obsah často toxických těžkých kovů zdá se nesouvisí s typem produkčního systému vzhledem k tomu, že těžké kovy vnikají do agrosystémů prostřednictvím emisí např. z dopravních a průmyslových zdrojů, nebo ze splaškových kalů (jejichž použití je však v EZ zakázáno). Jeden z těžkých kovů – měď, která se používá jako prostředek proti houbovým chorobám se hromadí v půdě a narušuje půdní strukturu, proto je její použití v EZ přísně regulováno.

V každém případě lze říci, že konzumenti mají jistotu, že certifikované produkty z ekologického zemědělství byly vyprodukovány bez vstupů rizikových látek. Tedy způsobem s pozitivním efektem pro jejich kvalitu, pro lidské zdraví a pro životní prostředí.

Literatura:
Urban, Jiří, Šarapatka, Bořivoj: Ekologické zemědělství I. MŽP, Praha 2003.
Hajšlová, Jana, Schulzová, Věra: Porovnání produktů ekologického a konvenčního zemědělství. ÚZPI, Praha 2006.
Aföldi, Thomas, et al.: Quality and Safety of Organic Products. Nr. 4, May 2006, Brogle Druck, Gipf-Oberfrick 2006.


[1] Při převodu množství CO2 na jednotku produkce, může být produkce emisí z EZ stejná nebo i mírně vyšší ve srovnání s konvenčním v závislosti na výnosech jednotlivých plodin.

Jaká jsou povolená krmiva pro zvířata v EZ?

Obecné zásady krmení v ekologickém chovu:

  • zvířatům se nesmi podávat jiné krmivo než rostlinného, živočišného či minerálního původu a určitá činidla, uvedená v Nařízení o ekologickém zemědělství, zde je uveden přesný seznam povolených krmiv. Přečíst si jej můžete v přiloženém souboru.
  • 50 % krmiva musí pocházet z podniku kde zvířata žijí (či v odůvodněných případech z jiného podniku v regionu)
  • Mláďata savců jsou přednostně krmena mateřským mlékem po dobu 3 měsíců u skotu, 45 dnů u koz a ovcí a 40 dnů u prasat
  •  Krmivo musí pocházet ekologického zemědělství nebo z období přechodu na ekologické zemědělství (max 20 %)

Zásady chovu jako takového:

  • zvířata musejí mít přístup k venkovnímu výběhu (u skotu minimálně po ¾ roku) a k plochám splňujícím jejich specifické etologické potřeby (např. voda pro kachny, prostor pro rytí pro prasata, apod.)
  • musejí mít garantovanou plochu vnitřního i vnějšího životního prostoru se specifickými požadavky (např. zákaz klecí u drůbeže či selátek)
  • je výrazně omezeno množství zvířat jednoho druhu v jednom chovu (např. 4 800 kuřat v jedné drůbežárně v konvenci se běžně chovají desítky tisíc)
  • ve stáji musí být nejméně polovina plochy pevná (není možný chov cele na roštech)
  •  mnoho dalšího.

Obvyklé krmné dávky jednotlivých druhů zvířat v EZ

Skot

Maximální využití pastvin tj. nejméně 60 % sušiny v krmné dávce musí pocházet z objemných čerstvých, sušených nebo silážovaných krmiv (tj. ze pastvy, sena či senáže/siláže)
Nesmějí se používat extrahované šroty (tj. krmiva na něž bylo působeno extrakčními činidly). Objemná krmiva se pak mohou doplňovat

  • výlisky či pokrutiny (lisované olejniny),
  • šroty a krmné mouky či klíčky obilnin nezpracované chemicky,
  • luskoviny, hlízy či jiná semena a plody.

Obecně platí, že masný skot se většinu roku pase a nedostává jiná krmiva a v zimě je krmen senem a senáží, mléčný skot obvykle dostává kromě pastvy či sena ještě šroty či jinak upravené olejniny, obiloviny, luskoviny na doplnění bílkovin.

Dále je možno doplňovat krmnou dávku surovinami živočišného původu (mléko a jeho výrobky, rybí produkty – např. rybí moučka, olej) a vejce a produkty z vajec – např. skořápky. Z minerálních krmiv jsou použitelné kamenná a možská sůl (k doplnění sodíku) mleté ulity vodních živočichů (vápník) či další minerální prvky. Nepřípustné je paušální zkrmování syntetických vytaminů, použití syntetických aminokyselin, použití stimulátorů růstu a použití geneticky modifikovaných pícnin a krmiv.

Vepřové

Legislativně je stanovena povinnost přidávat objemné krmivo do krmné dávky. V praxi se k výkrmu se obvykle využívají kombinované krmné dávky, které jsou založeny na:

  • Čerstvých či kombinovaných objemných krmivech (seno – jako např. vojtěška, jetelotráva ale i např. krmná řepa či mrkev – možno zajistit i pastvou, což se doporučuje)
  • Luskovinách (hrách, bob, lupina, peluška) – zde je prostor pro soju, ale vzhledem k tomu, že krmivo musí pocházet z ekologického zemědělství a ideálně vlastního podniku v tuzemských podmínkách se v EZ soja příliš neuplatňuje (špatně se jí zde daří)
  • Obilninách (obvykle oves a ječmen či pšenice a kukuřice)
  • Doplňovat je možné krmnou dávku např. syrovátkou či jinými vedlejšími produkty zpracování mléko

Opět na ekofarmách v tuzemsku je nejobvyklejší krmení objemným krmivem (vojtěška, jetelotráva), včetně pastvy, bílkovíny se doplňují nejčastěji luskovinami a obilovinami sója z dovozu se používá vzhledem k ceně spíše vyjímečně. Nicméně zákon samozřejmě soju zkrmovat nezakazuje (je to významná plodina), jenom omezuje její množství v krmné dávce (tím, že se do krmné dávky musejí přidávat objemná krmiva).

Drůbež

Nosnice musejí mít přístup k venkovnímu výběhu minimálně 1/3 svého života. V praxi se krmná směs se obvykle skládá z

  • obilovin (pšenice, kukuřice, oves) buď celého zrna nebo šrotu
  • luskovin (hrách, bob, – často se však do směsí přidává lisovaná soja kvůli vysokému obsahu bílkovin)
  • zelené krmivo (tzn. vojtěška, jetel, apod.)
  • rybí moučky (či krmné kvasnice) – zejména v zimě
  • senná moučka (rozemleté seno)
  • krmný vápenec
  • syrovátka či odstředěné mléko (používá se při tvorbě vlhké krmné směsi)
  • brambory či krmná řepa

U drůbeže chované na maso je krmná dávka velice podobná, více se využívá rostinná bílkovina – hrách, bob, sója. V prvních dnech chovu se může přidávat i vejce (cca 1 vejce na 15 kuřat).

Zpracoval Jan Valeška, biospotrebitel.cz

Jaké jsou podmínky chovu králíků v EZ?

Co se týče ekologického zemědělství, tj. biochovu králíků, platí pro ně obecné požadavky na chov zvířat v Nařízení Komise (ES) č.889/2008 a požadavky na chov králíků dané ve Vyhlášce MZe č. 16/2006 Sb.

Specifické podmínky chovu králíků dle vyhlášky 16/2006 sb. o ekologickém zemědělství

Chovní králíci se chovají ve skupinách tvořených samcem a několika samicemi, skupinou mladých králíků nebo skupinou králíků ve výkrmu. V kotci jsou umístěny porodní boxy nebo budníky; počty porodních boxů nebo budníků není nižší než počet samic ustájených v kotci. Chovaní králíci mohou být na nezbytně nutnou dobu umístěni v kotcích individuálně zejména k potřebě chránit mláďata před kanibalismem.

Mladí králíci se oddělují od skupiny nejdříve po 42 dnech od jejich  narození. Králíkům se umožní přítup do výběhu.

Obecná pravidla živočišné produkce dle NR 889/2008

1. Kromě obecných pravidel zemědělské produkce na živočišnou produkci vztahují tato pravidla:

a) pokud jde o původ zvířat:

  • ekologicky chovaná hospodářská zvířata se rodí a jsou odchována v ekologických zemědělských podnicích,
  • pro účely plemenitby lze za zvláštních podmínek dovážet do  zemědělského podniku zvířata, která nepocházejí z ekologického chovu. Tato zvířata a jejich produkty mohou být považovány za ekologické po dodržení  období přechodu
  • zvířata, která se v zemědělském podniku nacházela na počátku období přechodu, a jejich produkty mohou být považovány za ekologické po dodržení  období přechodu ;

b) pokud jde o chovatelské postupy a podmínky ustájení:

  •  osoby chovající zvířata mají nezbytné základní znalosti a schopnosti s ohledem na zdravotní potřeby a životní podmínky zvířat,
  • chovatelské postupy, včetně intenzity chovu a podmínek ustájení zaručují splnění vývojových, fyziologických a etologických potřebzvířat,
  • hospodářská zvířata mají stálý přístup na otevřená prostranství, nejlépe na pastviny, kdykoli to povětrnostní podmínky a stav půdy dovolí, nejsou-li na základě právních předpisů Společenství uložena omezení a povinnosti týkající se ochrany zdraví lidí a zvířat,
  • počet hospodářských zvířat je omezen, aby se minimalizovala nadměrná pastva, udusání půdy, eroze nebo znečištění způsobené zvířaty nebo roznášením jejich hnoje,
  • ekologicky chovaná hospodářská zvířata jsou chována odděleně od ostatních hospodářských zvířat. Spásání běžných pozemků ekologicky chovanými zvířaty a spásání ekologicky udržovaných pozemků zvířaty mimo ekologický chov je však za určitých omezujících podmínek povoleno,
  • vazné ustájení nebo izolování hospodářských zvířat je zakázáno, pokud se nejedná o jednotlivá zvířata a o omezenou dobu a pokud to není na místě se zřetelem na bezpečnost, životní podmínky zvířat nebo veterinární důvody,
  • doba trvání přepravy hospodářských zvířat je co nejkratší,
  • jakékoli utrpení, včetně mrzačení, musí být udržováno na co nejnižší úrovni, a to během celého života zvířete, včetně samotné porážky,

c) pokud jde o plemenitbu:

  •  při rozmnožování se používají přirozené metody. Je však povoleno umělé oplodnění,
  • rozmnožování nesmí být navozeno za použití hormonů nebo podobných látek, nejsou-li tyto hormony nebo látky součástí veterinárního léčebného  ošetření v případě konkrétního zvířete,
  • nepoužívají se jiné druhy umělého rozmnožování, jako jsou klonování a  přenos embryí,
  • vybírají se vhodná plemena. Volba vhodného plemene přispívá k  předcházení jakéhokoli utrpení a k vyloučení potřeby zvířata mrzačit;

d) pokud jde o krmivo:

  •  krmivo pro hospodářská zvířata se získává v prvé řadě ze zemědělského podniku, kde jsou zvířata držena, nebo z jiných ekologických zemědělských podniků ve stejném regionu,
  • hospodářská zvířata jsou krmena ekologickým krmivem, které splňuje požadavky na výživu zvířete v různých stadiích jeho vývoje. Část přídělu může obsahovat krmivo ze zemědělských podniků, které přecházejí na ekologické zemědělství,
  • hospodářská zvířata s výjimkou včel mají stálý přístup na pastvu nebo k objemnému krmivu,
  • jiné než ekologické krmné suroviny rostlinného původu, krmné suroviny živočišného a minerálního původu, doplňkové látky v krmivech, určité produkty používané ve výživě zvířat a činidla se používají pouze v případě, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci,
  • nepoužívají se růstové stimulátory ani syntetické aminokyseliny,
  • kojená mláďata savců jsou krmena přírodním, nejlépe mateřským mlékem;

e) pokud jde o prevenci nákaz a veterinární péči:

  •  prevence nákaz je založena na výběru plemena a linie, chovatelských postupech, vysoce kvalitním krmivu a tělesném pohybu, odpovídající intenzitě chovu a přiměřeném a vhodném ustájení, udržovaném v hygienických podmínkách,
  • nákaza se řeší okamžitou léčbou, aby se zabránilo utrpení zvířat; je-li to nutné, mohou se za přísných podmínek použít syntetická chemická alopatická veterinární léčiva včetně antibiotik, pokud je použití fytoterapeutických, homeopatických a jiných přípravků nevhodné. Stanoví se zejména omezení týkající se průběhu léčby a doby ošetřování,
  • použití imunologických veterinárních léčiv je povoleno,
  • povoluje se ošetření týkající se ochrany zdraví lidí a zvířat stanovené na základě právních předpisů Společenství;

f) pokud jde o čistění a dezinfekci, použijí se produkty pro účely čistění a dezinfekce budov a zařízení pro živočišnou výrobu pouze v případě, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci podle zákona.

 Další odkazy:

 2.4. 2012 zpracoval Jan Valeška za použití informací Ing. Tomáše Klejzara (tomas.klejzar@volny.cz)

 

Proč se nosnicím přisvicuje, smí se to i v EZ?

Každá nosnice snese maximálně 1 vejce denně nicméně při méně příznivých podmíkách (zima, déšť, nemoc) slepice nemusí snést vejce vůbec a právě z tohoto důvodu se přistupuje v konvenčních chovech (přiznejme že částečně i v ekologických, o tom níže) k přisvicování umělým světlem. Proč se tak činí. Problém je totiž v tom, že v přirozených podmínkách může být den krátší, špatné počasí, zima, atp., a tudíž slepice nemusí daný den snést vejce vůbec žádné, protože se také v takový den méně pohybuje a dostává méně krmiva.

Proto se v halách obvykle přisvicuje, nebo dokonce svítí neustále tak, aby každý den měl optimální délku. Slepice obvykle snášejí 320-340 dní v roce. Ve velkochovu jsou většinou podmínky optimalizovány tak, aby nosnice po celých 320-340 dní skutečně snášela. Po tomto období jsou většinou slepice často zlikvidovány, neboť nastává  období tzv. „přepeřování“, kdy nosnice po nějaký čas (podle plemene a zdravotního stavu to je 14 dní až několik měsíců) nesnášejí, navíc jsou nosnice často v takovém zdravotním stavu, že by jim ani optimální krmivo, teplo a světlo a medikace nedopomohly k tomu, aby snášeli skutečně každý den, proto by bylo neefektivní je vykrmovat.

Někdy se nicméně provádí tzv. nucené přepeření, při němž se slepicím na 48 hodin odebere krmivo a voda. Šok a stres z hladovění a žízně v konečném důsledku zkrátí dobu, po kterou vejce nesnášejí, tato metoda se používá u nosnic, které mají velmi dobrou snášku (např. plemeno Langhorn, které snáší oněch až 340 vajec ročně). Nicméně podle „vědců“ se u nosnic při druhé snášce (tedy přežijí-li do druhého roku) zhoršuje konverze krmiva – zkrátka více žerou a méně nesou.

V domácím a ekologickém chovu je to pohcopitelně trochu odlišné a skutečně ne všechny vejce každý den snesou, ale s tím se počítá. Co se období, kdy slepice nesnášejí, jde právě o výše zmíněné přepeření, kdy většinou 1/3 nosnic přepeřuje najednou, ostatní snášejí, byť v zimním období omezeně.

Co se osvitu v ekologickém zemědělství týče, tak povoleno je doplnit denní světlo o umělé na maximálně na 16 hodin světla celkem denně. Přičemž musí být zajištěna souvislá doba nočního klidu minimálně 8 hodin (což ovšem platí také v konvenčním chovu, kde je možné mít nosnice plně pod umělým světlem, zatímco v EZ je třeba zajistit světlo denní, které lze doplnit umělým). To znamená, že z hlediska prodlužování dne nemá ekologický chov žádnou výhodu, rozdíl je předvším v prostoru, přísutp na denní světlo a v ekologickém krmivu.

12.10. 2012 zpracoval Jan Valeška, biospotrebitel.cz za použití informací od drobnochovatele nosnicJaroslava Štencla

Ekozem - pěstování (6)

Jaké jsou podmínky pro prodej zeleniny ze dvora či na tržišti?

Pokud jde o soustavnou činnost za účelem dosažení zisku, je předpokladem živnostenský list, (zákon 455/1991 Sb.) přičemž pro živnosti řemeslné (např. pekařství) se vyžadují kvalifikace v oboru, pro živnosti volné není stanovena kvalifikace (např. zpracování ovoce a zeleniny). Nicméně prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti fyzickými osobami, není podle § 3 odstavec (3) tohoto zákona živností. Nevztahují se tedy na něj povinnosti stanovené tímto zákonem.

Ovšem, pro přímý prodej zemědělských produktů (krom masných, mléčných produktů a živých zvířat, u nichž je nutno přihlédnout ještě k zákonu 286/2003 o veterinární péči) však všeobecně platí stejné předpisy jako pro jakékoli jiné „uvádění potravin do oběhu“, tzn. především zákon 110/1997 Sb. o potravinách a prováděcí vyhlášky Ministerstva zemědělství a zdravotnictví. Zejména se jedná o dodržení zdravotní nezávadnosti, jakostních požadavků, řádného označování, hygienických podmínek výroby, skladování a prodeje a některých dalších požadavků.

Dozorem nad prodejem potravin (lhostejno zda vyrobených průmyslově či doma) je pověřena Státní zemědělská a potravinářská inspekce (www.szpi.gov.cz, adresa: Květná 5, Brno, tel: 543 540 111), opět s výjimkou prodeje potravin živočišného původu (zde má působnost Státní veterinární správa ČR – www.svscr.cz).

Veškeré zákony lze nalézt v elektronické podobě na stránkách Ministerstva vnitra ČR: http://www.mvcr.cz/sbirka/.

Další předpisy najdete v přehledu např. na stránkách Státní zemědělské a potravinářské inspekce http://www.szpi.gov.cz/cze/legislativa/default.asp?cat=2166&ts=8ec28 nebo na stránkách ÚZPI Praha http://www.agronavigator.cz nebo Ministerstva vnitra http://www.mvcr.cz.

Zdroje:

Ing. Irena Suková, http://www.agronavigator.cz/, citováno 6. 11. 2006

Ing. Radmila Karešová CSc., http://www.agronavigator.cz/, citováno 6. 11. 2006

Zákon 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání


Co všechno vedlo ke vzniku ekologického zemědělství a kde by bylo možné najít historii vzniku ekologického zemědělství a produkce biopotravin?

Historie uvažování o alternativách konvenčních způsobů hospodaření sahá až do prvních desetiletí 20. století, kdy byly zaznamenány první dokumentované údaje o poškozování půdní úrodnosti a změnách v agroekosystémech, které souvisely s chemickou a technickou intezifikací zemědělství, především s prudkým rozvojem biochemie, rozšířením a tedy zlevněním výroby dusíkatých hnojiv (poprvé syntetizovaných již v polovině 19. století) a rozvojem technologie benzínového vznětového motoru, tedy „érou traktorů“.

Začaly být diskutovány otázky chemických versus biologických základů úrodnosti půd. Již v té době byl zaznamenáván zvýšený výskyt chorob, škůdců a snížení kvality potravin. Docházelo k růstu zprůmyslnění výroby a zpracování potravin a k postupným změnám, které vedly i ke změně výživových zvyklostí. Právě to byly důvody, které vedly k diskusím o stávajícím systému zemědělství a k promýšlení alternativ. A to zejména po druhé světové válce, kdy technologický rozvoj během a po válce velmi – ještě výrazněji -posunul možnosti využití umělých hnojiv, pesticidů a způsobil tak výraznou industrializaci zemědělství.

Historie vzniku ekologického zemědělství jako takového sahá až do počátku 20. století, přesněji do období po první světové válce. Ekologické zemědělství vznikalo téměř souběžně v Indii a Střední Evropě a jeho vznik je spojen se jmény britského botanika Sira Alberta Howarda, který pracoval v Bengálské Puse a se jménem Rudolfa Steinera zakladatele systému biodynamického zemědělství, které bylo pravděpodobně prvním uceleným systémem ekologického zemědělství vůbec. Mezi hlavní směry, které se rozhodujícím způsobem podílely na rovzoji současného ekologického zemědělství patří:

  • Přírodní zemědělství (počátek 20. století – spojené s únikem z měst na veknov, vegetariánstvím a prací E. Könemanna).
  • Biodynamické zemědělství (30. léta 20. století, R. Steiner).
  • Organicko-biologické zemědělství (40. léta 20. století, Dr. Hans Müller, H. P. Rusch), tradiční selský způsob života ve Švýcarsku.
  • Organické zemědělství (30. léta 20. století Albert Howard).
  • Biologické zemědělství v německy mluvících zemích (50. a 60. léta 20. stol, rýčová metoda Johannese Görbinga).
  • Biologické zemědělství ve francozksy mluvících zemích (50. a 60. léta 20. stol., J.P. Perin, Lemarie-Boucher, používání mořských řas jako hnojiva ad.).

Více informací o vzniku, historických kořenech a vývojových směrech, které se podílely na rozvoji současného EZ v češtině naleznete v učebnici ekologického zemědělství: Jiří Urban, Bořivoj Šarapatka a kolektiv: Ekologické zemědělství I. díl. MŽP, Praha 2003, nebo v navazující knize týchž autorů Ekologické zemědělství v praxi, PRO-BIO, Šumperk 2006.

A dále také ve výběru z přednášek Rudolfa Steinera, které stojí v základu biodynamického zemědělství: Rudolf Steiner: Zemědělský kurz. PRO-BIO, Šumperk 1998. (všechny tituly jsou dostupné v naší knihovně Infocentra PRO-BIO LIGY v Toulcově dvoře v Praze 10).

Zpracoval Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Zdroje:
Jiří Urban, Bořivoj Šarapatka a kolektiv: Ekologické zemědělství I. díl. MŽP, Praha 2003
www.wikipedia.org: “History of Organic farming

Zajímalo by mne co znamenají termíny regulátor růstu a urychlovač zrání, kryjí se nějak s pesticidy a dusičnany. Není to totéž?

Regulátory růstu a urychlovače zrání jsou látky ovlivňující fyziologické procesy v rostlinách (v kterékoliv části vývoje od vyklíčení až po dozrávání semen). Používají se v konvenčním zemědělství například u ovoce, obilí atp. při zrání, nasazování plodů atp. Jedná se v současné době nejčastěji o syntetické látky, které blokují funkci či transport fytohormonů v rostlině. Lze je dělit buď na stimulátory, které např. podporují klíčení semen, zakořeňování řízků atp. či inhibitory růstu, které naopak způsobují zpomalování růstu.

Nejedná se ve svém důsledku o pesticidy či dusičnany, ačkoliv se také jedná o chemické látky, které jsou vnášeny do prostředí. V ekologickém zemědělství jsou tyto látky zakázané.

Zdroje:
www.wikipedia.org, konzultace s poradcem v ekologickém zemědělství Ing. Vladimírem Lačňákem.

Zpracoval: Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Lze nějak shrnout výhody ekologického zemědělství a jeho produktů oproti zemědělství konvenčnímu?

Srovnání zemědělských systémů:
Podle výsledků švýcarského srovnávacího výzkumu a dalších studií lze v porovnání ekologického a konvenčního systému hospodaření učinit následující závěry:

  1. Ekologické zemědělství (dále EZ) má více pozitivních efektů na ochranu přírodních prvků a na krajinu než zemědělství konvenční. Ekologické hospodaření podporuje vyšší biodiverzitu flóry a fauny na obhospodařovaných plochách a v okolních biotopech. Rovněž je zde vyšší diverzita pěstovaných plodin.
  2. Na ekologicky obhospodařovaných plochách bývá zaznamenán vyšší obsah organické hmoty v půdě, větší oživení a vyšší biologická aktivita. Agroekosystém v EZ bývá více diverzifikován a spolu se způsobem obhospodařování má vyšší potenciál k ochraně půdy před erozí (kterou je ohrožena velká část zemědělských půd v EU).
  3. Ekologický zemědělský systém vykazuje nižší nebo stejné množství vyplavovaných dusičnanů ve srovnání s konvenčním zemědělství. Srovnávací výzkumy dokazují až o 50 % nižší vyplavované množství živin na hektar z EZ. (Pozn.: nadměrné množství živin – vzniklé splachy dusíku z dusíkatých hnojiv do podzemních a povrchových vod způsobuje tzv. eutrofizaci, tedy nadměrné nasycení vodního prostředí, které vede k přemnožení vodních organismů, vyčerpání kyslíku a narušení vodního ekosystému a s ním související samočisticí schopností vod). Podobně EZ není rizikové z hlediska kontaminace vodních zdrojů pesticidními látkami.
  4. Výzkumy ukazují, že v EZ mohou být až o 50 % na hektar nižší emise oxidu uhličitého (nejvýznamnějšího skleníkového plynu) [1].
  5. Na ekofarmách je prokazatelně nižší spotřeba energie než v podnicích konvenčních.
  6. Srovnání obsahů látek v potravinách z různých zemědělských systémů.

Obsahy žádoucích látek:

  1. Obsah minerálních látek: pokud se týče ovoce a zeleniny, tak výzkumy neprokázaly žádné rozdíly v obsahu minerálů, které by byly specificky odvozeny od způsobu pěstování (ekologického versus konvenčního), to samé platí i pro obilniny pro výrobu pečiva. V případě některých druhů ovoce výzkumy ukázaly, že bioprodukty mají o něco vyšší obsah hořčíku a železa. Podle výsledku projektu EU Quality Low Input Food jsou však obsahy minerálních látek v rostlinách pěstovaných v EZ vyšší.
  2. Obsah vitamínů: Výzkumy sledovaly obsah vitaminu C (kyseliny askorbové), E a provitaminu A (betakarotenu). V případě vitaminu C a E byly zjištěny ve většině výzkumů mírně vyšší obsahy těchto vitaminu v ekologicky pěstované zelenině a ovoci (průměrně o 10-50 %). Co se týče provitaminu A nebyli zjištěny žádné významné rozdíly mezi obsahy produktů jednotlivých produkčních systémů (např. výše uvedený projekt QLIF dokonce u ekologických plodin uvádí nižší obsahy karotenů o 10-50 %).
  3. Sekundární rostlinné metabolity: rostliny obsahují velké množství biologicky aktivních látek, které představují tzv. sekundární metabolity, které mohou působit pozitivně na zdraví konzumentů, mohou však také vykazovat toxické účinky. Většina pozitivních zdravotních efektů je spojena s obsahem antioxidačních, antimikrobiálních, protizánětlivých, proti-karcinogenních látek a látek pozitivně působících na imunitu organismu. Obsah pozitivních sekundárních metabolitů v ekologicky pěstovaných rostlinných produktech je odhadován o 10-50 % vyšší než v produktech konvenčního hospodaření. Jedná se především o polyfenoly, karotenoidy, glykoalkakoidy a glykosidy.
  4. Obsah sušiny: v bioproduktech zejména v listové, kořenové a cibulové zelenině byl zaznamenán až o 20% vyšší obsah sušiny než v zelenině konvenční. Takováto zelenina tedy obsahuje méně vody a má tak vyšší nutriční hodnotu.
  5. Senzorická jakost: za určitých okolností může být vnější vzhled ekologicky pěstované zeleniny horší než u konvenční, ale není to pravidlem, problémem může být nejednotnost vzhledu ekologických plodin, která však nijak neovlivňuje senzorickou kvalitu bioproduktů.
  6. Požitek, chuť: Jakkoliv se jedná o obtížně měřitelnou hodnotu, výsledky výzkumů založené na standardních metodách testování ukazují, že ovoce a zelenina z ekologického zemědělství chutná lépe. Může to být v důsledku vyššího obsahu sušiny v těchto produktech, která vede k tomu, že např. látky ovlivňující chuť jsou v biozelenina a ovoci obsaženy ve vyšších koncentracích. Např. studie srovnávající volbu potravy u laboratorních potkanů ukázaly, že potkani, kteří jsou obvykle velmi opatrní při volbě potravy dávali ve většině případů přednost biopotravinám (u červené řepy 58 % zvířat upřednostnilo biozeleninu, u pšenice 68, jablek 58 a mrkve 81 %). Podobné výsledky ukázaly i polní pokusy, kdy divoká zvěř nejčastěji spásala porosty nehnojené a neošetřené pesticidy

Obsahy nežádoucích látek:

  1. Zbytky pesticidů: řada studií prokazuje, že bioprodukty obsahují podstatně nižší rezidua pesticidů než konvenční produkty. Nicméně i produkty ekologického zemědělství mohou být zatíženy malým množstvím zbytků pesticidů z okolního prostředí. V bioovoci byly zjištěny průměrné obsahy zbytků pesticidů 550 krát nižší a zelenině dokonce 700 krát nižší.
  2. Mykotoxiny: vzhledem k vyloučení použití fungicidů v systému ekologického zemědělství objevují se časté názory na zvýšený obsah nežádoucích toxických mykotoxinů v biopotravinách. Nicméně řada studií toto tvrzení ve svých zjištěních popírá. Problémy se vznikem mykotoxinů totiž nesouvisí ani tak s produkčním systémem jako se způsobem uskladnění a dopravy (např. zvýšená vhlkost skladových prostor).
  3. Dusičnany: srovnávání bioproduktů a konvenčních produktů ukazují, že obecně je obsah dusičnanů v zelenině vypěstované v režimu EZ o 10 až 50 % nižší než v zelenině z konvenčního zemědělství. Např. studie VŠCHT zjistila, že v konvenčně pěstovaných bramborách byly nalezeny statisticky významné vyšší hladiny dusičnanů.
  4. Těžké kovy: obsah často toxických těžkých kovů zdá se nesouvisí s typem produkčního systému vzhledem k tomu, že těžké kovy vnikají do agrosystémů prostřednictvím emisí např. z dopravních a průmyslových zdrojů, nebo ze splaškových kalů (jejichž použití je však v EZ zakázáno). Jeden z těžkých kovů – měď, která se používá jako prostředek proti houbovým chorobám se hromadí v půdě a narušuje půdní strukturu, proto je její použití v EZ přísně regulováno.

V každém případě lze říci, že konzumenti mají jistotu, že certifikované produkty z ekologického zemědělství byly vyprodukovány bez vstupů rizikových látek. Tedy způsobem s pozitivním efektem pro jejich kvalitu, pro lidské zdraví a pro životní prostředí.

Literatura:
Urban, Jiří, Šarapatka, Bořivoj: Ekologické zemědělství I. MŽP, Praha 2003.
Hajšlová, Jana, Schulzová, Věra: Porovnání produktů ekologického a konvenčního zemědělství. ÚZPI, Praha 2006.
Aföldi, Thomas, et al.: Quality and Safety of Organic Products. Nr. 4, May 2006, Brogle Druck, Gipf-Oberfrick 2006.


[1] Při převodu množství CO2 na jednotku produkce, může být produkce emisí z EZ stejná nebo i mírně vyšší ve srovnání s konvenčním v závislosti na výnosech jednotlivých plodin.

Jakým způsobem a kde se pěstují biobanány, které se prodávají v prodejnách Tesco

Vyjádření společnosti TESCO:
BIO-ORGANIC banány dodávané pod značkou DOLE jsou pěstovány výhradně na certifikovaných BIO-ORGANIC farmách v Peru. Tyto BIO-ORGANIC farmy jsou pod stálou kontrolou ministerstva zemědělství dané země. Při pěstování se postupuje podle přesně stanovených pravidel. Na všechny úkony spojené s pěstováním (zakládání plantáží, výsadba, ošetření v průběhu růstu, zavlažování, sklizeň a balení) se používá výhradně přírodních zdrojů.

Pro doplnění:
Pokud na banánech naleznete logo pro biopotraviny a kód jedné z akreditovaných evropských kontrolních organizací, které kontrolují dodržování evropských norem u výrobků dovážených ze třetích zemí, či logo EU pro biopotraviny (seznam a obrázky ostatních značek naleznete zde), můžete si být jisti, že způsob jejich produkce splňuje podmínky pro produkci biopotravin stanovené v Nařízení Rady (EHS) 2092/91 o ekologickém zemědělství. Tedy je při jejich pěstování zakázáno použití lehce rozpustných minerálních hnojiv, pesticidů a dalších syntetických látek. Seznam látek povolených přípravků na ochranu rostlin a ostatní přípravky a prostředky na regulaci škodlivých organismů jsou vypočteny v Části B, Přílohy II. Nařízení 2092/91.

Zpracovali: Lenka Sehnalová a Jan Valeška

Za laskavou spolupráci děkujeme Janě Matouškové, Corporate Affairs Managerce společnosti Tesco

Smí se v EZ hnojit hnojem z konvenčního zemědělství?

Nařízení EU 834/2007 o ekologickém zemědělství povoluje použití chlévské mrvy, močůvky či kejdy z konvenčního chovu k hnojení ekologických ploch, ovšem za podmínky jejich smísení s organickým materiálem z ekologického pěstování/chovu (ať již rostlinnými zbytky, nebo hnojivem živočišným). Poměr mísení není legislativně stanoven. Přesto však doporučujeme tento postup vždy konzultovat s příslušnou kontrolní organizací ekologického zemědělství, u níž je podnik registrován.

3.9. 2012 zpracoval Jan Valeška, biospotrebitel.cz

Kvalita potravin (17)

Skutečně Bio zelenina neobsahuje pesticidy a ostatní chemické látky?

Při pěstování zeleniny a ovoce v ekologickém zemědělství je vyloučeno použití většiny syntetických látek ochrany rostlin (syntetické pesticidy, herbicidy, fungicidy, povoleny jsou určité typy těchto látek, které se v prostředí vyskytují přirozeně – např. oleje, vosky, měď, apod.) i dalších běžně používaných syntetických látek (např. urychlovače růstu, umělá hnojiva, atd.), jejichž rezidua se při použití obvykle v intenzivním zemědělství dostávají do plodů. Toto jejich nepoužívání je stanoveno zákonem a kontrolováno nezávislým orgánem.

Platí tedy, že záměrné vnášení těchto látek a tedy výskyt reziduí v plodech je omezeno a minimalizováno (samozřejmě s vyjímkou případů porušení zákona, kdy někdo použije nepovolenou látku v rozporu se zákonem). Lze tedy říci, že v biopotravinách by se tato rezidua neměla vyskytovat. Nicméně zemědělská produkce nikdy nemůže být oddělena od svého okolí (vody, půdy, vzduchu) a vždy existuje riziko tzv. nezaviněné kontaminace, ať už například:

• starou zátěží v půdě (zde se nejčastěji jedná o kontaminaci pomalu se rozkládajícími látkami využívanými v minulostin apř. DDT),

• přenosem z okolních konvenčních postřiků (např. větrem, k němuž může dojít i přes opatření přijatá proti tomuto riziku – např. povinnost oddělovat konvenční a ekologické plochy vegetací) či

• kontaktem či smísením konvenční a bio suroviny při skladování (v důsledku chybného značení, apod.).

Ve výsledku lze tedy říci, že v biopotravinách se podle výzkumů pesticidy a další cizorodé chemikálile vyskytují ve významně nižších koncentracích (např. u pesticidů jich výzkumy uvádějí 500-700 x méně), přesto nelze vzhledem k prostředí ve kterém biopotraviny vznikají mírnou kontaminaci (v řádech tisícin miligramů na kilogram, kdežto v konvenci bývá kontaminace v hodnotách desetin mg/kg) vyloučit. Primárním cílem ekologického zemědělství totiž není produkovat zcela čisté potraviny, ale nevnášet tyto škodlivé cizorodé látky dále do potravin a prostředí.

Např. v roce 2009 provedla SZPI šetření obsahu pesticidů u 39 vzorků biopotravin z nichž u 10 vzorků byla zjištěna rezidua pesticidů, nicméně jejich množství bylo v téměř u vzorků všech na hranici zjistitelnosti (tedy v hodnotách tisícin mg/kg). Dva vyšší nálezy mohou představovat porušení pravidel pro ekologické zemědělství a dovozci těchto produktů je museli přestat označovat jako bio. Viz tabulka níže, která pochází ze Zprávy o cizorodých látkách v ČR v roce 2009.

Co se škodlivosti konzumace konvenční zeleniny týče, zde nelze podat jednoznačnou odpověď. Z hlediska hygienických norem většina konvenční zeleniny a ovoce splňuje limit stanovený zákonem, tudíž jsou z hlediska státu zdravotně nezávadné. Ty které limit překročí jsou obvykle staženy z trhu. Nicméně je třeba vnímat fakt, že tento limit je kompromisem mezi stanoviskem lékařů nad škodlivostí (chtěli by tedy limit co nejnižší) a potřebou potravinářského průmyslu prodat i kontaminovanou produkci (ideálem limit co nejvyšší), tudíž se nejdná o optimum pro zdraví člověka (kterým je samozřejmě nulová kontaminace). Důsledky nadměrného vystavení člověka pesticidům jsou dlohodobě dokumentovány a ukazují jejich nebezpečnost, nicméně důsledky dlouhodobého vystavení malým dávkám dokumentovány nejsou a vzhledem k náročnosti a dlohodobosti asi nikdy nebudou, lze ale předpokládat, že malé dávky jedů (neboť toxicita reziduí je prokazatelná) rozhodně našemu zdraví nepřispívají, řada odobníků na výživu vidí souvislost vysoké kontaminace potravin v posledních desetiletích s dlouhodobým růstem výskytu alergií, nicméně tato souvislost není prokázaná empiricky.

Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Jsou při výrobě biopotravin povolena tzv. éčka?

Potraviny se dnes snaží uspět tím, že mají co nejdelší trvanlivost, výrazně voní, hýří barvami, co nejvýrazněji chutnají. Látky obdařující naši potravu těmito „zázračnými vlastnostmi“ se nazývají aditiva, neboli přídatné látky. V EU je v současnosti povoleno více než 300 potravinářských aditiv. Patří k nim barviva, konzervanty, antioxidanty, látky zvýrazňující chuť a aroma, emulgátory, stabilizátory, látky regulující kyselost či látky protispékavé a protihrudkující, chemické sloučeniny usnadňující loupání brambor či způsobující zlatavé zbarvení chipsů. Jiné fungují jako odpěňovače při výrobě marmelád či jako katalyzátory (např. nikl) pro ztužování tuků při výrobě margarínů.
Názory na jejich vliv na zdraví lidí se výrazně liší. Jedna skupina vědců říká, že aditiva jsou zcela neškodná, protože jsou vědecky testována. Názor oponentů je, že laboratorně se zkoumá pouze jedna látka po omezenou dobu a v umělých podmínkách. Nikdo nedokáže laboratorně testovat desítky chemických aditiv najednou, tak, jak je konzumujeme v běžném životě, a navíc nežijeme v laboratorních podmínkách (dýcháme špinavý vzduch, žijeme ve stresu atd.). Problematické a téměř nemožné je laboratorně testovat dlouhodobé důsledky denní konzumace chemických aditiv za 20 či 40 let.
Mezi přídatnými látkami je velký rozdíl. Počítají se mezi ně i látky přirozené, které nemají žádné negativní dopady. Najdeme však mezi nimi i látky pocházející z dehtu a ropných produktů, které organizmus těžko odbourává.
Při výrobě biopotravin je možné použít jen 36 tzv. přídatných a pomocných látek. Jsou to pouze přírodní látky, které nesmí být geneticky upravené. Jedná se například o : kyselinu askorbovou, kyselinu jablečnou, karubin – moučka ze svatojánského chleba, vinan draselný, uhličitan sodný pro výrobu cukru, agar, uhličitany sodné, oxid uhličitý, arabská guma apod. Je pravdou, že v rámci EU jsou povoleny už i některá aditiva, která dle zastánců zdravé výživy nejsou zcela optimální – příkladem může být schválené omezené použití nitritové soli (E250) pro výrobu bio uzenin. Některé svazy ekologických zemědělců v Evropě použití této soli zakazují (např. Bioland, Demeter). Hlavním argumentem pro používání nitritové soli je efekt červené barvy u uzenin a prodloužení trvanlivosti. Mnoho spotřebitelů totiž vybledlá až nahnědlá barva ekologicky vyrobených uzenin bez aditiv odpuzuje. Je pozitivní, že český biouheráku je vyroben pouze s použitím mořské soli. (Tento uherák byl oceněn biopotravinou roku 2004.)

Co je to bioolej, biomargarín a biomáslo

Bioolej je vyráběn vždy ze semen a ořechů, které pocházejí z kontrolovaného ekologického zemědělství. Na rozdíl od běžných konvenčních olejů se při výrobě bioolejů nesmí používat chemická rozpouštědla. Místo nich se může použít jedině předehřátá pára. Bioleje mohou být čištěny jen mechanicky tedy filtrací nebo centrifugací a ne chemicky. Bioolej nemusí být vždy za studena lisovaný, ale na našem trhu to ve většině případů tak je. Případný zákal či usazenina u biooleje není na závadu.

Při výrobě biomargarínu je zákázaná hydrogenace (použití částečně ztužovaných tuků). Aby měly rostlinné oleje tužší –mazací – konzistenci, míchají se s přirozeně tuhým palmovým tukem. Biomargarín nesmí obsaovat žádná syntetická barviva či aromata. Může se použít pouze přírodní aroma nebo na obarevení například mrkvová šťáva.

Biomáslo musí být vyrobeno výhradně z biomléka, tedy mléka od dojnic krmených ekologickým senem, majícím výběh na pastvu, a léčených převážně fytoterapeuticky. Zahraniční i tuzemské výzkumy ukazují, že biomléko a potažmo tedy biomáslo obsahuje vyšší množství tzv. bioaktivních látek (např. tzv. mastné kyseliny – kyselina linolová, konjugovaná kyselina, linolová či vitamín E) než běžné máslo. Bioaktivní látky jsou velmi důležité pro lidskou výživu a uplatňují se v prevenci chorob, či jako antioxidační látky. Některé výzkumy ukazují, že konzumace biomléka snižuje riziko výskytu alergií a ekzémů u dětí a u kojících matek zyvšuje obsah prospěšné konjugované kyseliny linoleové v mateřském mléce.

Biomáslo má nižší obsah pro zdraví nevhodných látek, které mohou být přítomny v krmivech používaných v konvenčním zemědělství a mohou tak přecházet i do mléka a výrobků z něj. U biomléka máte tedy téměř jistotu, že nebude obsahovat rezidua syntetických pesticidů, antibiotik či dalších cizorodých látek.

Jan Valeška, biospotrebitel.cz

Lze konzumovat jablka trpící strupovitostí?

Jablka trpící strupovitostí lze bez obav konzumovat, neboť strupovitost způsobuje houbová choroba (plíseň), která není zdraví škodlivá, ani nevytváří jedovaté toxiny. Strupy je vhodné vykrojit (jsou tuhé a nechutné). Avšak pozor. V místě popraskání strupů mohou někdy začít růst další jiné druhy plísní či hniloby, a proto je třeba jablko dobře prohlédnout a v případě takového dalšího napadení jablka nekonzumovat, a to ani po vykrojení viditelně infikované části.

pozn. vysokokmenné jabloně strupovitostí plodů trpí zřídkakdy, neboť do koruny k plodům tak neproniká vlhkost a plísni způsobující tuto chorobu se ve vzdušné koruně nedaří.

Zpracovala Jana Průšová po konzultaci s Ing. Bedřichem Plíškem, pěstitelem biojablek a odborým poradcem v ovocnářství.

Jablka jonagold z obchodu mají vždy plesnivé jádřince, i když na první pohled jablko vypadá pěkně a nezávadně. Je tato plíseň škodlivá?

ANO je! Jedná se o penicilinouvou plíseň, která dále produkuje jedovaté a zdraví škodlivé toxiny. V obchodě je dobré vybrat jinou odrůdu.

Koupila jsem přes internet kozí biojogurty a byly plesnivé? Co je příčinou?

Kozí i kravské mléčné produkty nejsou kromě pasterace nijak upravovány, konzervovány ani chemicky ošetřeny, tudíž je v nich “život”. Problémy s plesnivěním nastávají v případě, kdy nejsou dodrženy skladovací podmínky. Takže například v současných horkých letních dnech stačí, aby jogurt zůstal třeba i jen půl hodiny v horku, jeho teplota se rychle změní a když ho pak doma dáme do lednice, teplota se změní prudce podruhé. Mikroorganismy se začnou množit a jogurt zplesniví. Chyba tedy nebývá na straně výrobce, většinou je problém při transportu k zákazníkovi domů. Mléčné biovýrobky vyžadují co možná nejstabilnější teplotu!

O kolik vitamínů a prospěšných látek zelenina přijde zamražením?

Zmrazené výrobky si (při rychlém zmrazení na min. -18 stupňů) zachovávají přibližně stejné nutriční a organoleptické vlastnosti jako čerstvé výrobky. Výrobní fáze předcházející zmrazení (především blanšírování – vložení do horké vody či vystavění páře nezbytné ke snížení mikrobiální flóry na povrchu potraviny, uchování přirozené barvy, usnadnění balení atp.) však způsobují ztrátu vitaminů. Je-li zelenina uchovávána v mrazničce déle než jeden rok ztráty se pohybují okolo 50%. Nicméně oproti jiným metodám konzervace potravin je ztráta vitamínů nízká, např. ztráta vitaminu A je při zmrazení přibližně 10%ní zatímco při sterilizaci až 30%ní, vitaminu C 5-10%ní zatímco u sterilizace či vaření až 60%.

Můžu jíst deset bio vajec za den bez rizika?

Biovejce se od vejce z konvenčního chovu liší vyšší výživově-fyziologickou kvalitou – tzn. Vyšším obsahem lecitinů, tuků a karotenoidů.

Neliší se ale obsahem cholesterolu, jehož hodnota se v průměrném vejci (žloutku) pohybuje kolem 210mg. Maximální doporučená denní dávka cholesterolu je 300mg na osobu a den. Obecně se doporučuje jíst 3-4 vejce týdně.

Pokud zvolíte při nákupu variantu vajec s certifikací bio, můžete si být jisti, že  vejce pochází od slepice, která je chována v souladu svých přirozených potřeb ( má prostor k hrabání, popelení se, nerušené snůšce, s celodenním přístupem k venkovnímu výběhu…. )

Konzumace deseti vajec ani v bio kvalitě není pro vaše zdraví prospěšná.

Ve složení biochleba jsem našla E300 a E322 nejsou tato éčka nebezpečná? Myslela jsem, že do biopotravin se „E“ nesměji dávat?

Legislativa o ekologickém zemědělství stanovuje pozitivní seznam 50ti pomocných látek, které lze použít pro výrobu biopotravin, které byly rozpoznány jako přirozené či nezbytné pro výrobu potravin. Pro srovnání konvenční výroba potravin užívá na 300 aditivních látek s kódem E.

Vít Syrový, autor knihy Tajemství výrobců potravin, ve které se zabývá působením tzv. éček na náš organismus, tyto látky rozdělil do pěti skupin od látek výrazně nepříznivých až k látkám příznivě působícím na náš organismus. Vámi zmiňované dvě látky E322 a E300 jsou zařazeny mezi příznivě působící látky. Za těmito nesrozumitelnými zkratkami se totiž skrývá sojový lecitin a vitamin C.

Tyto látky se přidávají do směsi pro přípravu chleba proto, že lecitin prodlužuje dobu trvanlivosti a vitamin C dodává chlebu hezkou barvu.

E322 – Lecitin se řadí do skupiny tuků zvaných fosfolipidy , je směsí cholinu, inositolu, zbytku kyseliny fosforečné a dalších látek. Lecitin je součástí buněčných membrán všech tělesných buněk, právě dostatečné množství lecitinu zabezpečuje tedy optimální propustnost buněčných stěn.

Lecitin je tedy látkou přírodního původu a z drtivé většiny je E300 Sojový lecitin.
Je jedním z nejlepších produktů pro snížení hladiny LDL-cholesterolu (tj. ten “špatný” cholesterol). Současně pomáhá upravit vysoký krevní tlak a tím předejít vzniku srdeční nebo mozkové příhody. Vedle toho působí i na funkce nervového systému (bývá nazýván “potravou pro mozek”).

V dnešní době je, vzhledem ke stále se zhoršující stravě, přísun lecitinu zcela nedostatečný a chybí nám cca 3 – 5 g za den. Přírodním zdrojem lecitinu jsou nerafinované rostlinné oleje lisované za studena, ořechy, semena, sójové boby, čočka, melasa, kaviár a žloutky.

V případě jeho nedostatku v organismu dochází k poruchám paměti a nervového systému, snížení imunity, zvýšení hladiny cholesterolu, krevního tlaku, zpomalení regenerace a dokonce i ke zvýšení opotřebení kloubů.

Lecitin také snižuje toxický účinek alkoholu na játra, působí proti opilosti, dlouhodobější užívání lecitinu omezuje vypadávání vlasů a podporuje imunitu organismu.

E300 – kyselina askorbová neboli vitamin C

Pomocník námořníků proti bojí s nemocí kurděje, projevující se krvácením z dásní, slabostí a náchylností k dalším nemocem. V nejtěžších případech končívala smrtí. Až později se zjistilo, že “původcem” je nedostatek vitamínu C v chudé jednotvárné stravě mořských vlků.

Vitamín C je důležitý pro správnou funkci vlastně všech buněk lidského těla. Podílí se totiž na tvorbě mezibuněčné hmoty , takže je nezbytný pro správnou stavbu kostí, cév, svalů, šlach, kůže. Je nutný při hojení ran. Ovlivňuje tvorbu hormonů v nadledvinách a hypofýze, a tak má vliv na reaktivitu a obranyschopnost organismu. Kromě toho se účastní tvorby imunoglobulinů, má vliv na aktivitu leukocytů a fagocytů (bílé krvinky), což opět znamená vliv na obranyschopnost . Také se podílí na odbourávání cholesterolu v játrech, čímž předchází ateroskleróze (ukládání cholesterolu a tuků do stěny cév s jejich následným kornatěním a ucpáváním). Dále prokazatelně chrání proti některým virovým chorobám a je důležitý v prevenci některých nádorů. Působí jako antioxidant , neboli chrání buňky před poškozením volnými radikály. V neposlední řadě usnadňuje vstřebávání železa a naopak váže těžké kovy, například olovo.

Existují bio výrobky z kozího mléka, a jaké druhy, a něco o nich.

Biovýrobky připravené z kozího mléka skutečně existují a je jich celá široká škála. Biovýrobky z kozího mléka jsou na pultech bioobchodů podstatně častější, než výrobky z mléka kravského.

Nejprve je dobré pohovořit obecně o kozím mléce jako výchozí surovině všech kozích potravinových produktů, o jeho vlastnostech a důvodech současného zvýšeného zájmu o tuto potravinu.

V posledních letech se kozí mléko opět dostává do popředí zájmu spotřebitelů, nejčastěji těch, kteří dbají na „zdravou výživu“. Kozímu mléku se přisuzují téměř zázračné účinky. To je způsobeno pravděpodobně především jeho jedinečným složením. Ze světových výzkumů vyplývá, že kozí mléko pozitivně působí na lidský organizmus a pomáhá léčit mnohé civilizační choroby dnešní doby.

Kozí mléko je ceněné pro svoji lehkou stravitelnost, zlepšuje celkový imunitní systém organizmu, je vhodné jako prevence nádorových chorob. Pravidelná konzumace kozího mléka vede ke snížení nervozity, stresu, příznivě působí při kloubových onemocněních, regulaci vlhkosti pleti, onemocněních kůže. Kozí mléko je též vhodné pro lidi, kteří trpí alergií na mléko kravské.

Kozí mléko působí kladně na výstavbu a obnovu buněk, podílí se na jejich ochraně před škodlivými vlivy prostředí a tím pomáhá Vašemu zdraví a kondici. Pro svoje vlastnosti je tedy cennou ekologickou potravinou. Významné je jeho využití u dětí jako možnost alternativní výživy a u dospělých v oblasti prevence (protirakovinové faktory).

Kozí mléko je biologicky cenným nápojem, který obsahuje minerální soli, množství vápníku, hořčíku, sodíku, draslíku a fosforu, soli stopových prvků: mědi zinku, manganu, titanu, chrómu a kobaltu, vitamíny A, B1, B2, B12, C, D, E a kyselinu listovou. Množství bílkovin je vyšší než v kravském mléku, důležitý rozdíl však spočívá v jejich složení, to je pravděpodobně důvod, proč organizmus některých lidí snáší kozí mléko podstatně lépe než mléko kravské. Lepší stravitelnost je způsobená rozměry a složením tukových částic, které se podobají mléku mateřskému. Tuk kozího mléka je přirozeně homogenní a tím lépe stravitelný, čímž nedochází k tak rychlé arterioskleróze krevních stěn a vlásečnic. Kyselina kaprilová a kaprínová pomáhá činnosti žláz s vnitřní sekrecí při léčení intestinálních koronárních poruch dříve narozených dětí. Kazeín kozího mléka má víc aminokyselin glycinu, méně argininu a méně aminokyselin, které obsahují síru, zvlášť metioninu, než kravské mléko.

Při výstavbě molekulární struktury bílkovin kozího mléka se zjistilo, že nejen laktalbumín, ale i ostatní frakce proteinů kozího mléka se liší od bílkovinových frakcí kravského mléka. To je pravděpodobně důvod, proč děti, které nesnášejí výrobky z kravského mléka, dobře snášejí výrobky z mléka kozího.

Kozí mléko pozitivně působí na nervovou soustavu, jeho pravidelná konzumace vede ke snížení nervozity, stresu, mnohým ženám trpících migrénou může tento problém pomoci vyřešit vyloučení kravského mléka a výrobků z něho ze stravy. Kozí tuk příznivě působí při:

  • kloubových onemocněních
  • zlepšuje imunitní systém,
  • celkovou kondici
  • významně reguluje vlhkost pleti
  • pozitivně působí při astmatických onemocněních kůže při onemocněních trávícího traktu a přidružených orgánů (játra, slinivka)
  •  má zásaditější charakter a vyšší neutralizační kapacitu
  • výzkumy uvádějí, že asi 7,5% dětí je alergických na kravské mléko, ale 60-70% z nich není alergických na mléko kozí.
  • jako prevence nádorových nemocí – bylo pozorováno, že organizmus kozy je schopný vytvářet si účinné protilátky a nikdy neonemocní na rakovinu jsou známe případy lidí s onemocněním na TBC, kteří se celkem vyléčili po dietě, v které bylo zařazené kozí mléko

Kozí mléko je proto cennou ekologickou potravinou a výrobky z kozího mléka s certifikací BIO se objevují již řadu let na pultech obchodů se zdravou výživou nebo biopotravinami. Výrobky z kozího mléka s certifikací BIO zaručují, že kozám byla během celého jejich života zajištěna celková životní pohoda, tedy:

  • dostatek prostoru a celoroční přístup do venkovního výběhu a v létě na pastvu
  • volnost pohybu a možnost odpočinku ve vzdušné stájí na suchém podestlaném loži
  • snadný přístup ke krmivu a čerstvé vodě
  • společnost ostatních zvířat
  • preventivní péče o zdraví a kondici.

Podstatná část krmiv zvířat v ekologickém chovu musí pocházet z vlastní produkce farmy a doplňková krmiva musí být až na malé výjimky také v kvalitě „bio“. V ekologickém chovu koz je především zakázáno

  • svévolné úpravy vzhledu zvířat (např. odrohování)
  • preventivní používání antibiotik, chemoterapeutik a jiných chemicky syntetizovaných léčiv
  • používání geneticky modifikovaných krmiv (tzv. GMO krmiv)
  • umělé řízení denního režimu zvířat.

Kozí mléko samozřejmě není jediným kozím výrobkem na českém trhu s BIO. Je zde k dostání celá škála dalších výrobků. Mezi ně patří především:

  • kozí sýry o měkké sýry o tvrdé např. kozí Eidam
  • kozí jogurty
  • kozí kefíry
  • kozí jogurtová mléka
  • ochucené kozí nápoje – sladké
  • kozí pomazánky
  • kozí tvaroh
  • kozí máslo
  • kozí syrovátka

Všechny tyto výrobky s certifikací BIO podléhají nejen přísným hygienickým limitům (stejně jako všechny ostatní potraviny), ale musí také splňovat požadavky na ekologicky zpracované bio výrobky podle zákona 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a dalších vyhlášek a nařízení. Mezi nejznámější a nejčastěji dostupné kozí výrobky patří produkty farmy DoRa v Ratibořicích, s jejichž modrobílými obaly se dnes již setkáte téměř v každé prodejně biopotravin a zdravé výživy. Výrobky farmy DoRa můžete nakoupit také přímo ze dvora na farmě na adrese: Dvůr Ratibořice, Ratibořice 1, 67 551 Jaroměřice nad Rokytnou. Více na www.kozimleko.cz.

Jak vysoké jsou obsahy dusičnanů v biozelenině, je to nějak legislativně ošetřeno? Je vhodnější dětem podávat kojenecké výživy, kde jsou obsahy dusičnanů stanoveny zákonem nebo je lepší jim dávat biozeleninu?

Současná evropská legislativa stanovuje limity pro dusičnany pouze v listové zelenině (2000-4500 mg/kg) konkrétně v salátech rodu Lactuca sativa a ve špenátu, a to vyhláškou 864/1999/EHS a dětské výživě (200 mg/kg) vyhláškou 655/2004/EHS. V ČR stanovuje limity pro obsahy dusičnanů a těžkých kovů v potravinách vyhláška Ministerstva zdravotnictví 53/2002, respektive její 2. příloha, která stanovuje nejvyšší přípustné limitní hodnoty dusičnanů u řady druhů zeleniny.

Tyto limity musí shodně splňovat jak konvenční, tak i ekologicky pěstovaná zelenina, která jinak nepodléhá žádným přísnějším legislativním limitům, ani vyšším standardům např. Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO. Nicméně ekozemědělci se zavazují používat takové postupy, aby se dusičnany do jejich produktů dostávali v co nejmenší míře (např. správným hnojením atp.), často je ovšem obtížné přítomnosti dusičnanů v zelenině zabránit, neboť jejich výskyt je součástí celého zemědělského systému a přírodních cyklů (např. kyselé deště, splachy z konvenčních polí atd.), proto nelze jejich vstup do systémů obhospodařovávaných v rámci ekologického zemědělství (EZ) izolovat.

 

Nicméně je nutno říci, že srovnávání bioproduktů a konvenčních produktů (např. EU QualityLowInputFood, či výzkumy provedené na VŠCHT [Hajšlová, Schulzová 2006]) ukazují, že obecně je obsah dusičnanů v zelenině vypěstované v režimu EZ o 10 až 50 % nižší než v zelenině z konvenčního zemědělství. Např. studie VŠCHT zjistila, že v konvenčně pěstovaných bramborách byly nalezeny statisticky významné vyšší hladiny dusičnanů.

Je také nutno zdůraznit, že kojenecké výživy (které mají přísné limity obsahu dusičnanů) jsou výrazně konzervovány a dlouho skladovány, tudíž často dochází k výraznému snižování nutričně významných látek ze zeleniny (např. vitaminů). Při vhodné přípravě biozeleniny (krátkém varu a okamžité spotřebě) jsou takovéto ztráty minimální. Je také vybírat vhodné druhy zeleniny (i v biokvalitě), u nichž jsou hygienické limity na obsah dusičnanů přísnější tzn. např. brambory – 300 mg/kg, plodová zelenina (rajčata, okurky atp.), lusková zelenina - 400 mg/kg, kořenová a košťálová zelenina (brokolice, květák, kedluben atp.) – 700 mg/kg. A raději dětem podávat v menší míře ty druhy zeleniny, které mívají koncentrace dusičnanů obvykle vyšší (salát hlávkový 4500 mg/kg, špenát 3000 mg/kg, červená řepa 3000 mg/kg, ředkvičky 1500 mg/kg či čínské zelí 2500 mg/kg).

Přesně stanovené limity dusičnanů v zelenině naleznete ve zmiňované 2. příloze vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 53/2002.

S laskavým přispěním odborníků ze svazu PRO-BIO zpracovali Jana Průšová a Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Zdroje:
Kolektiv autorů Zpráva o stavu zemědělství za rok 2005, MZe, Praha 2006.
Kolektiv autorů: Hodnocení obsahu dusičnanů v zelenině, výsledky analýz obsahu dusičnanů, olova, kadmia a rtuti v zelenině v naší tržní síti v r. 2002. SZPI, Brno 2002.
Hajšlová, Schulzová: Porovnání produktů ekologického a konvenčního zemědělství. ÚZPI, Praha 2006.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 53/2002.

Ve složení dětské výživy Biohamánek jsem našla modifikovaný škrob, je možné tento škrob používat do biovýrobků?

Škroby jsou obecně pro lidské tělo špatně stravitelné látky, proto je třeba v potravinářských výrobcích narušit jejich strukturu, aby je lidské tělo snáze přijalo. Toto narušení (či tzv. modifikace) se provádí dvěma způsoby

- fyzikálně (např. teplem)
- chemicky (použitím zásad nebo kyselin)

Při zpracování bioproduktů je povoleno pouze fyzikální narušení struktury těchto škrobů, chemická modifikace je pro použití v biopotravinách zakázána (užívá se především při výřobě konvenčních sirupů).

V případě Bio Hamánku se tedy jedná pouze o zahřátý rýžový škrob v biokvalitě, který je samozřejmě pro použití v biopotravinách povolen. Termín modifikace navíc není pro tento (tepelný) způsob úpravy škrobů nezbytný a jeho uvedení na etiketě Bio Hamánku je spíše nešťasné, neboť může vyvolat nedorozumění a nedůvěru hodně zvídavých spotřebitelů. V tomto případě však mohou všichni biospotřebitelé zůstat klidní.

S laskavým přispěním Ing. Jiřího Urbana z Bioinstitutu,o.p.s a Ing. Matulové z Fruty Podivín (závod patřící pod společnost a značku Hamé,a.s.) zpracoval

Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Je syřidlo pro výorbu sýrů živočišného původu?

Poradce v ekologickém zemědělství a sám ekologický zemědělec pan Vladimír Lačňák nás ujistil, že v současné době již syřidlo pro výrobu mléčných výrobků nepochází ze žaludků telat, ale jako syřidla se používají enzymy působící síření, které jsou k tomuto účelu speciálně vyráběny za pomocí biotechnologií, aniž by bylo nutné zabíjet samotná zvířata.

U konvenční produkce sýrů je však problém v tom, že velká část těchto enzymů se dnes vyrábí z mikroorganismů, které jsou geneticky modifikovány. Nicméně při produkci biovýrobků nesmí být dle Nařízení Rady (EHS) 2092/91 použito geneticky manipulovaných organismů, proto syřidla u biosýrů nepocházejí ani z mrtvých zvířat, ani nebyla vytvořena genetickou manipulací.

K Vaší otázce lze proto říci, že pro výrobu sýrů (jak konvenčních, tak BIO) dnes již není nutné porážet jakákoliv zvířata. Nicméně doporučujeme nákup bio výrobků, kde jednak nedochází k používání GM materiálů, jejichž dopady na ekosystémy ani člověka stále ještě nejsou prozkoumány, a v neposlední řadě chov zvířat v režimu ekologického zemědělství probíhá s ohledem na jejich přirozené potřeby a životní cykly a dodržuje zásady životní pohody zvířat tzv. welfare, kteréžto faktory jsou v konvenčních chovech nezřídka opomíjeny.

S přispěním Ing. Vladimíra Lačňáka ze Svazu PRO-BIO zpracoval
Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Existuje nějaký recept na přípravu ovocných sirupů bez kyseliny citrónové, nemohu žádný takový sehnat. Nechce se mi věřit, že to nejde bez chemie, vždyť naše babičky jistě žádnou kyselinu citronovou neznali.

Kyselina citrónová se do sirupů a šťáv přidává především jako konzervant pro delší trvanlivost, proto její použití při jejich výrobě není nezbytné. Chceme-li přesto delší trvanlivost našich šťáv můžeme kyselinu citrónovou nahradit plátky samotného citrónu. Mimochodem kyselina citrónová není žádnou syntetickou sloučeninou. Z citrónové šťávy byla izolována již roku 1784.

Následující recept pochází z publikace České ovoce v kuchyni od Vlasty Bezděkové, nicméně podobných receptů lze jistě nalézt mnoho:

Jakékoliv množství rybízu opláchneme, odstopkujeme a dáme do většího nerezového nebo smaltovaného hrnce. Zalijeme dvojnásobným objemem vody a přivedeme k varu a asi 5 minut prudce povaříme, přikryjeme poklicí a necháme asi 20 minut stát. Ovoce pustí většinu šťávy. Šťávu přecedíme a rozředíme cukerným sirupem pro zavařování (hotový produkt) nebo si připravíme cukerný sirup krátkým povařením přírodního cukru, který jsme rozpustili v co nejmenším množství vody. Cukerného sirupu přidáme jen tolik, abychom vyhověli vlastním požadavkům na sladkost šťávy. Šťávu naplníme do čistých skleněných lahví, otevřené lahve sterilujeme 30 minut při 85°C a pak hned uzavřeme (nejlépe korunkovými uzávěry). Uzavřené lahve necháme položené, přikryté pomalu vychladnout. Skladujeme v chladu.

Přejeme mnoho zdaru při přípravě zdravých šťáv.

Zpracoval Jan Valeška

Zdroj: Bezděková Vlasta: České ovoce v kuchyni. Pavla Momčilová, Praha 1996.

Je v ČR k dostání hustá tučná biosmetana? Jak je možné, že existují nízkotučné biovýrobky?

Bohužel na českém biotrhu smetana českého původu není. Hlavním důvodem je skutečnost, že mlékárny v ČR vyrábějí výrobky většinou v plné tučnosti, hustá smetana se z nich tedy neodebírá, ale zůstává ve výrobku, tudíž není samostatně prodávána. Navíc je problém v nedostateku mléka v biokvalitě, veškeré mléko je dnes využito na výrobu mléka, jogurtů a kysaných nápojů, v nichž se spotřebovává veškerý tuk, tudíž není zatím prostor pro rozšiřování sortimentu, např. o smetanu. Jediná mlékárna, která vyrábí nízkotučné mléčné biovýrobky jsou Polabské Mlékárny. Ta by teoreticky měla mít surovinu na výrobu biosmetany, kterou však nevyrábí.

Klasickou smetanu v biokvalitě můžete koupit i na českém trhu, ale jen německého původu, např. v obchodu Rozmarýna v Praze nebo také v Bille pod značkou “Ja, Natürlich!” či Intersparu pod značkou “Natur Pur”.

Co se týče nízkotučných výrobků, tak i ty jsou z hlediska platných pravidel pro zpracování bioproduktů a výroby biopotravin nezávadným výrobkem, neboť odstředění tuku a vytvoření nízkotučného výrobku biologickou závadnost nezpůsobuje. I bioprodukty jsou dnes, ať už se nám to líbí či ne, vzhledem k tlaku spotřebitelů stále častěji upravovány tak, aby byly lépe prodejné. Důraz na nízkotučnost, štíhlou linii atp. je v současnosti jednou z pozitivních prodejních charakteristik. Možnost úpravy bioproduktů je samozřejmě ve srovnání s konvenční produkcí velmi silně regulována a omezuje se vlastně pouze na změny mechanických vlastností potravin (např. právě odtučněním).

Klasické mléko neošetřené pasterizací můžete v ČR nakoupit pouze na některých farmách ze dvora, ovšem pouze „neoficiálně“ vzhledem k tomu, že farmy nemají vlastní mlékárny, jejichž provoz je za dodržení požadavků našich veterinářů a hygieniků pro farmáře nemyslitelný. Stávající hygienicko-veterinární klima u nás není v současné době zrovna příznivé pro zachování co největší původnosti potravin, která byla jednou ze základních myšlenek ekologického zemědělství. Je třeba zdůraznit, že v Německu či Rakousku je prodej nepasterizovaného mléka a výrobků z něj z farem běžnou záležitostí. I proto se Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO již řadu let snaží o změnu podmínek i v ČR, bohužel zatím bez výrazných úspěchů.

Biomléko prodávané ve velkoobchodní síti je vždy pasterizované, ovšem šetrnější metodou, která zachovává některé prospěšné mikroorganismy.

Zpracovali:  Lenka Bauerová, Jana Průšová a Jan Valeška, PRO-BIO LIGA.

Lze nějak shrnout výhody ekologického zemědělství a jeho produktů oproti zemědělství konvenčnímu?

Srovnání zemědělských systémů:
Podle výsledků švýcarského srovnávacího výzkumu a dalších studií lze v porovnání ekologického a konvenčního systému hospodaření učinit následující závěry:

  1. Ekologické zemědělství (dále EZ) má více pozitivních efektů na ochranu přírodních prvků a na krajinu než zemědělství konvenční. Ekologické hospodaření podporuje vyšší biodiverzitu flóry a fauny na obhospodařovaných plochách a v okolních biotopech. Rovněž je zde vyšší diverzita pěstovaných plodin.
  2. Na ekologicky obhospodařovaných plochách bývá zaznamenán vyšší obsah organické hmoty v půdě, větší oživení a vyšší biologická aktivita. Agroekosystém v EZ bývá více diverzifikován a spolu se způsobem obhospodařování má vyšší potenciál k ochraně půdy před erozí (kterou je ohrožena velká část zemědělských půd v EU).
  3. Ekologický zemědělský systém vykazuje nižší nebo stejné množství vyplavovaných dusičnanů ve srovnání s konvenčním zemědělství. Srovnávací výzkumy dokazují až o 50 % nižší vyplavované množství živin na hektar z EZ. (Pozn.: nadměrné množství živin – vzniklé splachy dusíku z dusíkatých hnojiv do podzemních a povrchových vod způsobuje tzv. eutrofizaci, tedy nadměrné nasycení vodního prostředí, které vede k přemnožení vodních organismů, vyčerpání kyslíku a narušení vodního ekosystému a s ním související samočisticí schopností vod). Podobně EZ není rizikové z hlediska kontaminace vodních zdrojů pesticidními látkami.
  4. Výzkumy ukazují, že v EZ mohou být až o 50 % na hektar nižší emise oxidu uhličitého (nejvýznamnějšího skleníkového plynu) [1].
  5. Na ekofarmách je prokazatelně nižší spotřeba energie než v podnicích konvenčních.
  6. Srovnání obsahů látek v potravinách z různých zemědělských systémů.

Obsahy žádoucích látek:

  1. Obsah minerálních látek: pokud se týče ovoce a zeleniny, tak výzkumy neprokázaly žádné rozdíly v obsahu minerálů, které by byly specificky odvozeny od způsobu pěstování (ekologického versus konvenčního), to samé platí i pro obilniny pro výrobu pečiva. V případě některých druhů ovoce výzkumy ukázaly, že bioprodukty mají o něco vyšší obsah hořčíku a železa. Podle výsledku projektu EU Quality Low Input Food jsou však obsahy minerálních látek v rostlinách pěstovaných v EZ vyšší.
  2. Obsah vitamínů: Výzkumy sledovaly obsah vitaminu C (kyseliny askorbové), E a provitaminu A (betakarotenu). V případě vitaminu C a E byly zjištěny ve většině výzkumů mírně vyšší obsahy těchto vitaminu v ekologicky pěstované zelenině a ovoci (průměrně o 10-50 %). Co se týče provitaminu A nebyli zjištěny žádné významné rozdíly mezi obsahy produktů jednotlivých produkčních systémů (např. výše uvedený projekt QLIF dokonce u ekologických plodin uvádí nižší obsahy karotenů o 10-50 %).
  3. Sekundární rostlinné metabolity: rostliny obsahují velké množství biologicky aktivních látek, které představují tzv. sekundární metabolity, které mohou působit pozitivně na zdraví konzumentů, mohou však také vykazovat toxické účinky. Většina pozitivních zdravotních efektů je spojena s obsahem antioxidačních, antimikrobiálních, protizánětlivých, proti-karcinogenních látek a látek pozitivně působících na imunitu organismu. Obsah pozitivních sekundárních metabolitů v ekologicky pěstovaných rostlinných produktech je odhadován o 10-50 % vyšší než v produktech konvenčního hospodaření. Jedná se především o polyfenoly, karotenoidy, glykoalkakoidy a glykosidy.
  4. Obsah sušiny: v bioproduktech zejména v listové, kořenové a cibulové zelenině byl zaznamenán až o 20% vyšší obsah sušiny než v zelenině konvenční. Takováto zelenina tedy obsahuje méně vody a má tak vyšší nutriční hodnotu.
  5. Senzorická jakost: za určitých okolností může být vnější vzhled ekologicky pěstované zeleniny horší než u konvenční, ale není to pravidlem, problémem může být nejednotnost vzhledu ekologických plodin, která však nijak neovlivňuje senzorickou kvalitu bioproduktů.
  6. Požitek, chuť: Jakkoliv se jedná o obtížně měřitelnou hodnotu, výsledky výzkumů založené na standardních metodách testování ukazují, že ovoce a zelenina z ekologického zemědělství chutná lépe. Může to být v důsledku vyššího obsahu sušiny v těchto produktech, která vede k tomu, že např. látky ovlivňující chuť jsou v biozelenina a ovoci obsaženy ve vyšších koncentracích. Např. studie srovnávající volbu potravy u laboratorních potkanů ukázaly, že potkani, kteří jsou obvykle velmi opatrní při volbě potravy dávali ve většině případů přednost biopotravinám (u červené řepy 58 % zvířat upřednostnilo biozeleninu, u pšenice 68, jablek 58 a mrkve 81 %). Podobné výsledky ukázaly i polní pokusy, kdy divoká zvěř nejčastěji spásala porosty nehnojené a neošetřené pesticidy

Obsahy nežádoucích látek:

  1. Zbytky pesticidů: řada studií prokazuje, že bioprodukty obsahují podstatně nižší rezidua pesticidů než konvenční produkty. Nicméně i produkty ekologického zemědělství mohou být zatíženy malým množstvím zbytků pesticidů z okolního prostředí. V bioovoci byly zjištěny průměrné obsahy zbytků pesticidů 550 krát nižší a zelenině dokonce 700 krát nižší.
  2. Mykotoxiny: vzhledem k vyloučení použití fungicidů v systému ekologického zemědělství objevují se časté názory na zvýšený obsah nežádoucích toxických mykotoxinů v biopotravinách. Nicméně řada studií toto tvrzení ve svých zjištěních popírá. Problémy se vznikem mykotoxinů totiž nesouvisí ani tak s produkčním systémem jako se způsobem uskladnění a dopravy (např. zvýšená vhlkost skladových prostor).
  3. Dusičnany: srovnávání bioproduktů a konvenčních produktů ukazují, že obecně je obsah dusičnanů v zelenině vypěstované v režimu EZ o 10 až 50 % nižší než v zelenině z konvenčního zemědělství. Např. studie VŠCHT zjistila, že v konvenčně pěstovaných bramborách byly nalezeny statisticky významné vyšší hladiny dusičnanů.
  4. Těžké kovy: obsah často toxických těžkých kovů zdá se nesouvisí s typem produkčního systému vzhledem k tomu, že těžké kovy vnikají do agrosystémů prostřednictvím emisí např. z dopravních a průmyslových zdrojů, nebo ze splaškových kalů (jejichž použití je však v EZ zakázáno). Jeden z těžkých kovů – měď, která se používá jako prostředek proti houbovým chorobám se hromadí v půdě a narušuje půdní strukturu, proto je její použití v EZ přísně regulováno.

V každém případě lze říci, že konzumenti mají jistotu, že certifikované produkty z ekologického zemědělství byly vyprodukovány bez vstupů rizikových látek. Tedy způsobem s pozitivním efektem pro jejich kvalitu, pro lidské zdraví a pro životní prostředí.

Literatura:
Urban, Jiří, Šarapatka, Bořivoj: Ekologické zemědělství I. MŽP, Praha 2003.
Hajšlová, Jana, Schulzová, Věra: Porovnání produktů ekologického a konvenčního zemědělství. ÚZPI, Praha 2006.
Aföldi, Thomas, et al.: Quality and Safety of Organic Products. Nr. 4, May 2006, Brogle Druck, Gipf-Oberfrick 2006.


[1] Při převodu množství CO2 na jednotku produkce, může být produkce emisí z EZ stejná nebo i mírně vyšší ve srovnání s konvenčním v závislosti na výnosech jednotlivých plodin.

Je monžé v bio používat látky E250 a E331

Pro výrobu biopotravin je v současné době povoleno používat celkem 47 aditivních pomocných látek (tzv. éček – dlužno poznamenat, že běžně je jich možno použít na 300), ve většině případů se jedná o nezávadné přírodě blízké látky typu rostlinné uhlí, kyselina mléčná, kyselina jablečná. Všechny uvádíme v naše přehledu zde.

Nicméně i zákony pro výrobu biopotravin jsou výsledkem konsensu, který je bohužel vzdálen od optima, tudíž povolují použití i některých zdravotně diskutabilních pomocných látek pro výrobu potravin (např. zmíněné pomocné přípravky pro výrobu uzenin E250 a E331), jejichž použití potravinářské podniky většinou považují za nenahraditelné (např. E250 se vnímá jako jediná 100 % jistota likvidace většiny škodlivých toxinů v mase).

Nicméně faktem je, že použití zejména nejproblematičtějších dusitanových solí (E 250 a 252) je stále předmětem jednání a jejich nezbytnost v biopotravinách bude v pruběhu tohoto roku Evropskou komisí přezkoumána, navíc legislativa stanovuje jejich maximální vstupní i zbytkové množství poměrně striktně.

To znamená, že tyto látky stále bohužel povoleny pro zpracování bioproduktů jsou a v budoucnu lze maximálně očekávat snížení povoleného množství než naprostého zákazu použití těchto látek.

Faktem je, že problém je i na straně spotřebitelů, například víme o případu, kdy výrobce uzenin bez použití dusitanových solí byl prodejcem (obchodním řetězcem) donucen začít dusitanové soli používat s odůvodněním, že zákazníci se obávají přirozené (našedlé) barvy uzenin nekonzerovovaných E250 a vyžadují “zdravou” růžovou barvu dusitanem dopovaných uzenin…

Nicméně i u nás existují producenti, kteři jdou cesotu, která stojí na filosofii ekologického zemědělství, tedy co nejmenší umělé zpracování, a tyto aditivní látky nepoužívají. Dobrým příkladem právě v případě šunky je Biofarma Sasov, která vyrábí svou šunku pouze za konzervace mořskou solí. Více na www.biofarma.cz, kde lze šunku i zakoupit přes e-shop.

10.7. 2012 zpracoval Jan Valeška, biospotrebitel.cz

Prodej potravin (3)

Chtěl bych si otevřít obchod s bio produkty, je možné žádat o nějakou dotaci?

Vzhledem k tomu, že prodej bioproduktů je obvyklou podnikatelskou aktivitou, bylo by nejspíše možné žádat o dotace z fondů EU. V Operačním programu Podnikání a inovace 2007 – 2013 je zavedena i podpora malého a středního podnikání v programu START, a to formou bezúročného úvěru pro podnikatele až do výše 0,5 milionu Kč. Další informace naleznete na: http://www.mpo.cz/dokument25432.html.
O podporu malého podnikání je dále možné žádat z fondů ROP (Regionální operační program), který spravují Regionální Rady jednotlivých regionů – nejdetailnější informace lze získat přímo na úřadech těchto Regionálních rad. Vzhledem k novém dotačnímu období 2007-2013 se však předpokládá zahájení tohoto programu až ve 2. polovině roku letošního. Více informací naleznete na webu http://www.strukturalni-fondy.cz/regionalni-op. Kontakty na Regionální rady jsou:

- RR Jihovýchod
Kounicova 13
602 00 Brno
www.jihovychod.cz
Ing. Jan Karásek
vedoucí odboru implementace projektů, tel.: + 420 532 193 505, karasek@jihovychod.cz

- RR Jihozápad
Žižkova 1321/1
371 18 České Budějovice
www.rr-jihozapad.cz

- RR Moravskoslezsko
Varenská 51/2723, 702 00, Ostrava – Moravská Ostrava
www.rr-moravskoslezsko

- RR Severovýchod
Velké náměstí 1, PSČ 500 03 Hradec Králové
www.rada-severovychod.cz

- RR Severozápad
Velká Hradební 48, 400 02 Ústí nad Labem, budova A, č.dv. 811
tel.: 475 657 130
www.kr-ustecky.cz

- RR Střední Čechy
Zborovská 11, Praha 5, 150 21
www.nuts2strednicechy.eu

- RR Střední Morava
JUDr. Zdeňka Šrámková (vedoucí odboru)
Tel.: 587 333 312
Jeremenkova 1211/40b
779 00 Olomouc
FAX: 587 333 319
info@rr-strednimorava.cz; www.nuts2strednimorava.cz

Pokud se týče Ministerstva zemědělství, které vypisuje dotační tituly pro ekologické zemědělství, nezaznamenali jsme v Dotačních programech zemědělství pro rok 2006, poskytované podle § 2 a § 2d zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, žádnou podporu prodeje biopotravin a produktů ekologického zemědělství. Dotační programy pro rok 2007 v čase zpracování odpovědi nebyly dosud k dispozici. Více informací o dotačních programech lze najít například zde: http://www.dotaceeu.eu/?load=podnikani, www.edotace.cz.

Poradenství v oboru prodeje biopotravin poskytuje například společnost Green marketing (www.greenmarketing.cz). Informace o ekologickém zemědělství a prodeji bioproduktů můžete získat také ve Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO. Členské prodejny svazu PRO-BIO mohou žádat o zvýhodněnou půjčku, a to ze svépomocného fondu Svazu. Více na stránkách: www.pro-bio.cz.

Zpracovali:

Kateřina Čapounová, Lenka Sehnalová, Jana Průšová, Jan Valeška (PRO-BIO LIGA)

Proč začala kozí farma DoRa místo do PET lahví stáčet své kozí mléko do nových plastových kelímků s aluminiovým víčkem?

Citujeme slova paní Jitky Dobrovolné z farmy DoRa, která nám rychle a ochotně poskytla vyčerpávající odpověď.

Mléko jsme do PET lahví plnili ručně. Jogurty a pomazánky jsme plnili na poloautomatu. Narazili jsme na bariéru, kdy to není možno ručně zvládnout. Děvčata plnila někdy až do 10 hod. večer, následně jsme pak fakturovali až do půlnoci a ráno v pět hodin nakládali na rozvoz.

Byli jsme nuceni investovat do technologie, která by nám umožnila výrobky zabalit automaticky.Vzhledem k výši investice je naprosto vyloučené pořídit dva stroje, jeden na malé kelímky a druhý na lahve. Museli jsme volit technologii, která zvládne obojí. Podíváte-li se na mnohé výrobky, jak jsou baleny, jistě přijdete na to, že tato technologie se běžně používá, šlehačka podmáslí, jogurtová mléka od různých firem jsou takto balena. Z našeho hlediska je odstranění PET lahve věcí ekologicky přínosnou, jezdili jsme i dvakrát měsíčně velkým autem 150 km pro vzduch, takto věc zvládneme jednou za půl roku a ještě společně se sousední mlékárnou jedním autem.

Podíváte-li se na obal blíže zjistíte, že jde o nejnovější typ kelímku, který minimalizuje množství použitého plastu a jeho pevnost nahrazuje papírem. Jde o jakýsi mezistupeň, kdy se firmy vyrábějící tyto produkty snaží plast z obalového materiálu minimalizovat. Věřte, že toto všechno nám dalo nesmírně mnoho práce ve snaze najít optimální řešení a lepší jsme nenašli. Uznávám, že PET je pohodlnější, ale tím to končí. I my kelímky používáme, a při trošce opatrnosti nemáme problém.

Doufám, že naši zákazníci časem přijdou k tomu samému závěru.

Ještě malou poznámku, kterou si mnohdy spotřebitel neuvědomí. Každá nově pořízená technologie jsou tuny nerezu a to je nějaká energie (nehledě na finanční neprůchodnost při relativně malých seriích).

Na jakém principu funguje komunitou podporované zemědělství

Komunitou podporované zemědělství (KPZ) je souhrnný název pro systémy, kdy se spotřebitelé aktivně podílejí nejen na nákupu, ale i na produkci a distribuci. Jednoduchou definicí je, že: KPZ je partnerský vztah mezi místním zemědělcem a místním spotřebitelem, kteří vzájemně sdílejí rizika a přínosy zemědělského hospodaření spravedlivěji než v běžném vztahu prodávající – kupující. Přínosy tohoto partnerství jsou oboustranné – zemědělci například získávají stabilnější a jistější příjem a jsou více zapojeni do místní komunity, spotřebitelé získávají jistotu znalosti původu potraviny, čerstvé a obvykle šetrně produkované (nikoliv nezbytně bio) potraviny a užší kontakt s krajinou a zemědělstvím, které produkuje jejich potravu.

Ono hospodaření (tedy produkce potravin) obvykle bývá ekologické či minimálně založené na principech ekologického zemědělství, nicméně jen někdy mohou jeho produkty být označovány jako biopotraviny, neboť KPZ je založeno především na osobní znalosti místa vzniku potravin a osoby zemědělce a vzájemné důvěře, v takovém systému se certifikace, nezávislá kontrola stávají zbytečnými, neboť ony v obchodě právě vzájemnou znalost obou stran a důvěru mají suplovat.

V praktické rovině tedy tento koncept může mít celou řadu podob např.: skupina spotřebitelů se domluví s hospodářem na předplacení sezónní úrody s tím, že např. v případě špatných klimatických podmínek či živelné katastrofy dostanou lidé méně produkce, protože vnímají skutečnost, že drobný zemědělec nemůže klimatické podmínky ovlivnit, a je potřeba zaplatit jeho práci, tak aby mohl hospodařit i v dalších letech. Hospodář lidem potom předplacenou úrodu obvykle zaváží pravidelně na jedno smluvené výdejní místo.

Jinou praktickou aplikací je například to, že se skupina spotřebitelů složí na pronájem vlastního pole, na plat člověka, který se bude o pole starat, a ten pro ně následně pěstuje jejich potraviny.

Možností praktické realizace principů KPZ je celá řada a je omezena pouze fantazií nás spotřebitelů, není to dogmatický koncept, jeho základem je však vždy zájem o osud šetrného (často ekologického nikoliv však nezbytně) hospodaření, starost o původ potravin, které lidé konzumují a vůle tyto záležitosti aktivně ovlivňovat i jinak než jen tzv. “volbou peněženkou”, která je dle mého názoru často iluzorní.

KPZ nejčastěji produkují ovoce a zeleninu, ale v zahraničí nejsou vyjímkou i systémy, kde se produkuje maso, uzeniny, vejce či mléčné výrobky, ty jsou ovšem náročnější na investice (např. do zpracování) takže jsou v těchto méně obvyklé (vyžadují vyšší vklad spotřebitelů).

Z výše uvedeného plyne i odpověd na otázky 3-4, záruku, že jde o biopotraviny má zákazník jen někdy (když skutečně farma se kterou jsou spotřebitelé propojeni je certifikována jako ekologická), nicméně má záruku v tom, že zná svého zemědělce, zná místo vzniku potravin a může se vždy na statek přijet podívat a často tam i vypomáhat, a zjistit tak jak se na statku hospodaří a co jeho potraviny tedy obsahují.

Otázka č. 4 jde proti principům KPZ, tedy dlouhodobosti a vzájemnosti – produkovat potraviny na poli také nelze na zkoušku, tedy obvykle je potřeba dlouhodobého vzájemného závazku.

Velmi jednoduše ale dle mého přesně je to popsáno na tomto videu:http://www.youtube.com/watch?v=ySHIqqjkwlI podrobnější informace na www.biospotrebitel.cz/kpz či na www.kpzinfo.cz.

15.6. 2012 zpracoval Jan Valeška, biopspotrebitel.cz

Původ potravin (3)

Jak je možné že produkty dovážen až z Číny mohou nést značku Bio?

Pochybnosti o certifikaci BIO v těchto zemích napadne jistě mnohé, avšak tyto produkty jsou jako bio certifikované a uznávané mezinárodními certifikačními organizacemi dle závazných standardů a na trhu jsou například v celé Evropě.

Eko-logičnost biopotravin takto dovezených i přes fakt, ze se dají lokálně vyprodukovat, klesá na nulu a např. biopohanka z Číny je v podstatě  neekologická. Problém je, že obchod s biopotravinami je čím dál tím více veden stejně jako každý jiný obchod, takže obchodníky na prvním místě zajímá cena a zisk. Je neuvěřitelné, nepochopitelné a nelogické, že bio z Číny je levnější než domácí. Zákony o ekologickém zemědělství však udělení značky bio řeší pouze z hlediska produkce a zpracování, nikoliv z hlediska jejich dopravy, prodeje a distribuce.

Obchodnici jsou buď pouze obchodníky a ti svůj jasný postoj nezmění, anebo jsou to navíc lidé ekologicky a eticky myslící a jednající a pak se do podobného obchodu nepouštějí.

Spotřebitelé mohou přestat takovéto problematické produkty kupovat a vyvinout tak tlak na obchody a obchodníky. Avšak v ČR stále rozhoduje pro většinu spotřebitelů, včetně těch bio, cena. Spoléhat na podobnou jasnou blokaci těchto produktů by bylo momentálně naivní. Avšak každý z nás za sebe může dělat svou malou blokaci a až skupina z jednotlivců bude dost velká, bude to mít i nějaký vliv.

Bohužel problém je i v tom, ze na mnohých potravinách, včetně bio, je uveden zpracovatel nebo výrobce, ale ne země původu. Kdyby země původu byla povinný údaj pro všechny potraviny, nejen pro zeleninu, asi bychom byli zklamáni a rozhořčeni ještě více. Snažili jsme se s některými malými prodejci velké české obchodníky s BIO přesvědčit, aby tyto údaje uváděli, že se spotřebitelé hodně ptají, ale odmítli s argumenty, že berou produkty z různých zemí a nemohou stále měnit obaly s měnicími se údaji.

Jan Valeška, biospotrebitel.cz

Jak se kontrolují produkty z Číny, např. pohanka, fazole, slunečnicové semínko?

Dovoz bioproduktů ze třetích zemí (tedy zemí mimo EU a zemí uvedených v zákoně) je upraven jednak zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a Nařízením Rady EHS 2092/91 o ekologickém zemědělství. Kontrolu bioproduktů přímo v těchto zemích (např. tedy Čína, Japonsko) provádějí kontrolní a certifikační organizace, které musejí být podle výše uvedeného nařízení schválené EU. Na základě pověření tímto nařízením EHS vydává mezinárodně uznávaná organizace certifikát na produkci (tedy například pěstování slunečnic) v souladu s pravidly platnými pro EU. To tedy znamená, že produkty vyrobené v režimu ekologického zemědělství například v Číně musejí – podle nařízení EHS 2092/91 – splňovat stejné podmínky jako bioprodukce v zemích Evropských společenství.

Každý dovozce do České republiky je povinen u MZe podat žádost o vystavení Dovozního zmocnění. Dovozce v něm musí předložit osvědčení o ekologickém původu bioproduktu, informace o zemi původu, informace o kontrolní organizaci v zemi původu, osvědčení kontrolní organizace, která zboží kontroluje v zemi původu atd. V praxi to znamená, že před realizací dovozu do ČR musí mít dovozce povolení od MZe, které ověřuje shodu pravidel na základě certifikátu ze země původu. V ČR je následně prováděna kontrola v souladu s nařízením, kterou provádí jedna z kontrolních organizací pro EZ pověřená MZe (KEZ o.p.s., ABcert, Biokont).

Dovezený výrobek je tak způsobilý k prodeji na trhu Evropských společenství, kontrolní organizace (označením výrobku českou „biozebrou“, tzv. certifikací) garantuje původ výrobku v ekologickém zemědělství. Naleznete-li na výrobku (ať už z Číny či odjinud) označení „biozebrou“ můžete si být jisti, že se jedná o produkt vyrobený v režimu ekologického zemědělství.

Nicméně, přestože jsou tyto výrobky certifikovány mezinárodními kontrolními organizacemi, které si za ekologickým původem výrobků ze třetích zemí stojí. A přestože tyto výrobky procházejí řadou dalších formálních kontrolních procedur, přetrvávají – zejména v případě Číny – mezi spotřebiteli, ale i mezi odborníky pochybnosti o dodržování podmínek stanovených pro výrobky produkované v režimu EZ, a také pochybnosti o dodržování např. lidských práv atp. Skutečností ale zůstává, že tyto otázky dosud zůstávají stranou zájmu odborné veřejnosti sektoru ekologického zemědělství.

Kontroverze může také vyvolávat dovážení těchto výrobků na desetitisíce kilometrové vzdálenosti, kterážto skutečnost – vzhledem k řadě negativ, které s sebou dálková nákladní, nejčastěji letecká doprava přináší – výrazně snižuje přínos těchto produktů k ochraně životního prostředí, ba naopak a vlastně tak popírá zásady, na nichž je systém ekologického zemědělství postaven.

Jako spotřebitelé však můžeme přispět každý vlastním dílem a produkty dovážené přes půl světa, jejichž přeprava může mít, a pravděpodobně má dalekosáhlé důsledky na životní prostředí zkrátka nekupovat, či se shánět po tuzemských či nejlépe lokálních zdrojích, nejen Vámi uvedených, bioproduktů. Což ostatně platí při jakémkoliv nákupu nejen biopotravin. Jako spotřebitelé jsme velmi silná skupina, která se musí naučit uvažovat o širších důsledcích vlastní spotřeby a začít se podle toho také chovat.

S laskavým poradenstvím Ing. Kamila Pecky, KEZ o.p.s. zpracoval Jan Valeška, PRO-BIO Liga
Zdroje:

Zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství
Nařízení Rady ES 2092/91 o ekologickém zemědělství
Kontrola Ekologického Zemědělství o.p.s.: www.kez.cz

Na jakém principu funguje komunitou podporované zemědělství

Komunitou podporované zemědělství (KPZ) je souhrnný název pro systémy, kdy se spotřebitelé aktivně podílejí nejen na nákupu, ale i na produkci a distribuci. Jednoduchou definicí je, že: KPZ je partnerský vztah mezi místním zemědělcem a místním spotřebitelem, kteří vzájemně sdílejí rizika a přínosy zemědělského hospodaření spravedlivěji než v běžném vztahu prodávající – kupující. Přínosy tohoto partnerství jsou oboustranné – zemědělci například získávají stabilnější a jistější příjem a jsou více zapojeni do místní komunity, spotřebitelé získávají jistotu znalosti původu potraviny, čerstvé a obvykle šetrně produkované (nikoliv nezbytně bio) potraviny a užší kontakt s krajinou a zemědělstvím, které produkuje jejich potravu.

Ono hospodaření (tedy produkce potravin) obvykle bývá ekologické či minimálně založené na principech ekologického zemědělství, nicméně jen někdy mohou jeho produkty být označovány jako biopotraviny, neboť KPZ je založeno především na osobní znalosti místa vzniku potravin a osoby zemědělce a vzájemné důvěře, v takovém systému se certifikace, nezávislá kontrola stávají zbytečnými, neboť ony v obchodě právě vzájemnou znalost obou stran a důvěru mají suplovat.

V praktické rovině tedy tento koncept může mít celou řadu podob např.: skupina spotřebitelů se domluví s hospodářem na předplacení sezónní úrody s tím, že např. v případě špatných klimatických podmínek či živelné katastrofy dostanou lidé méně produkce, protože vnímají skutečnost, že drobný zemědělec nemůže klimatické podmínky ovlivnit, a je potřeba zaplatit jeho práci, tak aby mohl hospodařit i v dalších letech. Hospodář lidem potom předplacenou úrodu obvykle zaváží pravidelně na jedno smluvené výdejní místo.

Jinou praktickou aplikací je například to, že se skupina spotřebitelů složí na pronájem vlastního pole, na plat člověka, který se bude o pole starat, a ten pro ně následně pěstuje jejich potraviny.

Možností praktické realizace principů KPZ je celá řada a je omezena pouze fantazií nás spotřebitelů, není to dogmatický koncept, jeho základem je však vždy zájem o osud šetrného (často ekologického nikoliv však nezbytně) hospodaření, starost o původ potravin, které lidé konzumují a vůle tyto záležitosti aktivně ovlivňovat i jinak než jen tzv. “volbou peněženkou”, která je dle mého názoru často iluzorní.

KPZ nejčastěji produkují ovoce a zeleninu, ale v zahraničí nejsou vyjímkou i systémy, kde se produkuje maso, uzeniny, vejce či mléčné výrobky, ty jsou ovšem náročnější na investice (např. do zpracování) takže jsou v těchto méně obvyklé (vyžadují vyšší vklad spotřebitelů).

Z výše uvedeného plyne i odpověd na otázky 3-4, záruku, že jde o biopotraviny má zákazník jen někdy (když skutečně farma se kterou jsou spotřebitelé propojeni je certifikována jako ekologická), nicméně má záruku v tom, že zná svého zemědělce, zná místo vzniku potravin a může se vždy na statek přijet podívat a často tam i vypomáhat, a zjistit tak jak se na statku hospodaří a co jeho potraviny tedy obsahují.

Otázka č. 4 jde proti principům KPZ, tedy dlouhodobosti a vzájemnosti – produkovat potraviny na poli také nelze na zkoušku, tedy obvykle je potřeba dlouhodobého vzájemného závazku.

Velmi jednoduše ale dle mého přesně je to popsáno na tomto videu:http://www.youtube.com/watch?v=ySHIqqjkwlI podrobnější informace na www.biospotrebitel.cz/kpz či na www.kpzinfo.cz.

15.6. 2012 zpracoval Jan Valeška, biopspotrebitel.cz

Zdraví (2)

Pokud budou biopotraviny z celkové konzumace potravin činit cca 20 %, má to nějaký pozitivní význam pro lidský organizmus?

Nejprve je nutno říci, že biopotraviny nenabízejí pozitiva pouze zdravotního rázu, motivace k nákupu biopotravin by se měla odvíjet především od celostního vnímání člověka jako součásti celku přírody. Biopotraviny totiž neznamenají pouze zdravější stravování, ale zahrnují v sobě také a především kvalitu celého zemědělského systému a zpracovatelského postupu. Ekologické zemědělství je totiž od konvenční výroby potravin odlišné přístupem k celku přírody i jednotlivým součástem vodě, půdě, živé přírodě atp., které nikterak záměrně ani závažně nezatěžuje či nepoškozuje, nelze tedy biopotraviny jakožto produkt ekologického zemědělství redukovat pouze na jednu jejich funkci – zlepšení zdraví konzumenta.

Přímo k Vaší otázce lze říci, že nelze podat jednoduchou odpověď, zdraví a lidský organismus jsou natolik složité systémy, do nichž navíc vstupuje taková řada vnějších faktorů, že nelze v žádném případě vysledovat dopady jednoho z nich na daný systém. Velmi zjednodušeně lze tvrdit, že budete-li konzumovat 20 % biopotravin dostane se do Vašeho organismu přibližně o 20 % méně přídatných chemických látek obvykle přidávaných do konvenčně produkovaných potravin, které produkty ekologického zemědělství obsahovat nesmějí. Poctivě však musíme zmínit, že i u konvenčních potravin lze nalézt produkty málo upravované (vodítkem může být třeba známka Klasa), které tudíž organismus nadměrně nezatěžují.

Jaké další vlivy bude tato změna mít na zdraví zkrátka nelze říci, neboť zde – jak již bylo řečeno – hraje roli široká škála dalších vlivů. Biopotraviny jsou přece jen potravinami a záleží na způsobu Vašeho stravování, pohybu atp.

Například biobůček či biovíno, jsou samozřejmě potravinami, které neobsahují nežádoucí škodlivé látky, nicméně stále se jedná o bůček a víno, které při nadměrné konzumaci jistě nejsou zdraví prospěšné. Je tedy třeba zamýšlet se i nad stravovacími návyky obecně. Jde tedy také o to, jaké druhy biopotravin bude oněch 20% činit, zda zelenina, maso, mléko (které v konvenční podobě bývají nejzatíženější neblahými látkami), nebo třeba „jen“ cereálie či sladkosti.

Nicméně se domníváme, že i malý příspěvek při nákupu biopotravin je dobrý, neboť bude-li více lidí nakupovat biopotraviny může to podpořit další rozvoj ekologického zemědělství a zpracování a distribuce biopotravin, které se potom z „luxusního“ zboží stanou zbožím běžným a převis poptávky po nabídce se snad vyrovná a ceny biopotravin se budou moci snižovat. Ovšem je nutné si uvědomit, že vyšší cena biopotravin (oproti konvenčním potravinám) má své opodstatnění zejména v tom, že jejich výroba je nákladnější během celého produkčního procesu. Ekozemědělci mají například většinou nižší výnosy, daleko vyšší podíl ruční práce, náklady na certifikaci bio atp. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že cena biopotravin také odráží náklady, které cena konvenčního zemědělství vůbec nezahrnuje, zde hovoříme o tzv. externích, vedlejších nákladech, například na sanaci negativních dopadů průmyslového zemědělství na životní prostředí (zamoření vody, půdy pesticidy, zvýšení rizika erozí, povodní atp.) i lidské zdraví. Například podle Britské studie o externích nákladech konvenčního zemědělství, dosahují tyto náklady ve Velké Británii více než 2,3 miliard liber ročně. Ekologické zemědělství již inherentně rizika vzniku těchto nákladů potlačuje, proto musí zákonitě cena jeho produktů být vyšší.

Zdroje:

Urban, Šarapatka: Ekologické zemědělství I., MŽP, Praha 2003

Pretty et al.: An Assesement of the Total External Costs of UK Agriculture in Agricultural Systéme 65, p. 113-136, 2000

Zpracovali: 4. 12. 2006 Jana Průšová, Jan Valeška

Často se mi tvoří v ústech koutky a nic mi nepomáhá. Prosím poraďte mi, co by mi pomohlo zbavit se tohoto problému.

Koutky v ústech způsobuje nedostatek vitamínu B 2 – Riboflavinu. Riboflavin je ve vodě rozpustný vitamín, který se snadno vstřebává a jako ostatní vitamíny z tohoto typu se nedokáže v těle hromadit, a proto je nutné ho do organismu neustále dodávat.

Tento vitamín působí na správné uvolňování energie z potravy, ovlivňuje růst a chrání zdravou kůži, vlasy a nehty. Pro zamezení tvoření koutků v ústech je tedy nezbytné vitamín dodávat do organismu stravou.

Zdrojem riboflavinu jsou mléčné výrobky (např. denní dávka je obsažena v 750 ml mléka, které ale nesmí být vystaveno slunečnímu záření, protože pak se riboflavin ztrácí), dále ve vejcích (1 vejce = 1/5 denní dávky), v hovězím (dva tenké plátky rostbífu = 1/4 denní dávky) a drůbežím mase, v droždí, ve snídaňovém müsli a v tmavě zelené zelenině. Riboflavin obsahuje i pivo, pro získání denní dávky je ale nutné vypít 8 velkých piv, tedy 4 litry tohoto nápoje, což se samozřejmě nedoporučuje.

Pro léčení již vzniklých koutků – tedy hojení ran, jsou vhodné tyčinky na rty s obsahem léčivých silic, nejlépe z kontrolovaného ekologického zemědělství. Například letní tyčinka na rty od firmy Eoné, obsahující silice meduňky pravé, či tyčinka na rty Everon, kojenecký olej s měsíčkem nebo měsíčková mast od firmy Weleda.

S laskavou pomocí paní Ireny Váchové ze společnosti Eoné, zpracovala Lenka Sehnalová

Zdroje:
Jídlo jako jed, jídlo jako lék, Praha, 1998
www.anabell.cz
www.eone.cz
www.weleda.cz

Značení potravin (9)

Je certifikace BIO Siegel německého výrobce zárukou, že se skutečně jedná o bioprodukt?

Všechny potraviny na nichž se objeví slovo BIO/EKO musejí splnovat pravidla stanovená Nařízením Rady (ES) 834/2007 o ekologické produkci (s nímž je vouladu tuzemský zákon 242/2000 Sb) a musejí na etiketě tuto skutečnost nějak prokázat. Tímto prokázáním je jednak kód kontrolního orgánu, tedy zkratka organizace, která ručí za to, že produkt skutečně splňuje zákonné podmínky (bývá v podobě CZ-BIO-001, DE-ÖKO-001, AT-BIO-301), a také logo, u kterých je to složitější:

  • Eurolist (logo biopotravin EU) – tímto logem jsou povinně označeny všechny balené potraviny vyprodukované v zemích EU a dobrovolně i produkty dovážené z třetích zemí
  • Biozebra (logo biopotravin ČR) – tímto logem jsou povinně označeny všechny balené potraviny vyprodukovné v ČR nebo dovezené do ČR přímo ze třetích zemí
  • Jiná loga zemí EU (např. Biosiegel) – kterými jsou označeny výrobky ze třetích zemí (např. Mexika) dovezené do jiné země EU (např. do Německa) a dále šířené po EU v rámci volného obchodu, i tyto však musejí splňovat evropská pravidla pro výrobu biopotravin, což zaručuje kontrolní orgán v zemi příjemce.

Takže v současné době platí, že každá potravina opatřená slovem BIO na obale musí nést buď logo Eurolistu i Biozebry/jiného loga členského státu nebo pouze logo Biozebry/jiného loga členského státu (u dovezených produktů ze třetích zemí).

Co je však nejdůležitější je skutečnost, že na výrobku musí být vždy uváděn kód orgánu, který provedl kontrolu dodržování zákona. Právě u tohoto orgánu si pak můžete zjistit, zda daný výrobek skutečně prošel kontrolou – seznam kontrolních orgánů a jim přiřazených kódů lze dohledat zde .

Ve zkratce platí tedy, že:

  • ne každý výrobek označený BIO musí nést logo Eurolistu (jedná se výrobky dovezené ze třetích zemí, které mohou být ale označeny dobrovolně),
  • značka BIOSiegel doplněná kódem kontrolní organizace je zárukou, že produkt byl vyroben v souladu s evropskými pravidly pro biopotraviny,
  • každý výrobce, který označí svůj produkt slovem BIO na obalu musí doložit že produkt splňuje evropskou legislativu pro výrobu biopotravin a toto doložení potvrdit na obale kódem kontrolního orgánu a případně i příslušnými logy,
  • že nejde o podvod tedy zaručuje především kód kontrolního orgánu.

 

V případě podezření z protiprávnho označování biopotravin můžete posílat své podněty k šetření Ministerstvu zemědělství, které má v gesci problematiku klamavého značení a má i legální možnosti jak jej řešit je mail: ekozemedelstvi@mze.cz.

Co přesně znamená, když je u loga BIO nápis „Produkt přechodného období“?

Znamená to, že podnik nebo producent takto označené potraviny ještě nesplnil základní podmínku pro minimální dobu hospodaření ekologickým způsobem. Důvodem je, aby byl z půdy a z ekosystému co možná nejvíce odstraněn vliv předešlého způsobu hospodaření. (Tato doba je 1 rok pro pastviny a louky, 2 roky u orné půdy a 3 roky pro sady a vinice.) Doprovodný nápis u loga BIO musí být na obalu jasně čitelný!
U produktu z přechodného období má spotřebitel jistotu, že ekozemědělec již musí splňovat všechny podmínky Zákona o ekologickém zemědělství.

Co znamená značka Fair Trade?

Na některých biopotravinách, například na čokoládě, kakau nebo kávě, může spotřebitel najít značku „Fair Trade“, která v překladu znamená spravedlivý obchod. Fair Trade je celosvětové hnutí, které se do mezinárodního obchodu snaží vrátit základní etická pravidla. Má své přesné standardy a označení. Odstraňuje dětskou práci, dává možnost spravedlivého výdělku, zlepšuje přístup k základnímu vzdělávání, šetří přírodní zdroje. Více informací naleznete na www.fairtrade.cz. Projekt Fair Trade vznikl jako boj proti vykořisťování lidí a přírody v 21. století.

Jsou produkty, kde není česká zebra také BIO?

Ano, jsou v kvalitě BIO. Jejich dovozce pouze jogurty nerecertifikoval, tedy nemůže používat českou “biozebru”. Recertifikovat biopotraviny z EU už není od vstupu ČR do EU povinné a někteří dovozci biopotravin tak tudíž nečinní, což je pro spotřebitele matoucí, neboť nemohou znát každou národní značku pro BIO.

Na každé biopotravině prodávané v EU musí však být vyobrazena jednotná značka EU pro biopotraviny tzv. Eurolist.

Co vyjadřuje značka přírodní kosmetiky Organic Product?

Podle vyjádření a materiálů zveřejněných Sdružením pro Cenu České republiky za jakost (SCJ), která značku ORGANIC PRODUCT výrobcům propůjčuje, může být tato značka propůjčena kosmetickému výrobku, který splňuje požadavky legislativy pro danou oblast. Splnění požadavku platné legislativy se týká i všech použitých surovin.

Výrobek musí také prokazatelně obsahovat minimálně 80 % přírodních látek. Z toho vyplývá, že zbývajících maximálně 20 % látek obsažených ve výrobku označeném značkou ORGANIC PRODUCT nemusí být nutně přírodních, opět však musí splňovat požadavky legislativy pro kosmetické prostředky tj. zákon č. 258/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a související vyhlášky.

Značka je výrobkům, které splňují tyto náležitosti propůjčována na dobu dvou let s možností prodloužení na další dvouleté období. V současné době jsou nositelem značky ORGANIC PRODUCT pouze výrobky společnosti CHKI

Značka ORGANIC PRODUCT potvrzuje, že při posuzování kvality výrobku bylo přihlédnuto i k tomu, jak výrobek ovlivňuje životní prostředí a současně byla ověřena i spokojenost uživatelů s daným výrobkem. Bližší informace o značce kvality ORGANIC PRODUCT naleznete zde.

Nicméně je třeba říci, že značka ORGANIC PRODUCT (v anglicky mluvících zemích: organic product = produkt ekologického zemědělství/bioprodukt) nijak nezaručuje, že takto označené výrobky obsahují suroviny pocházející z ekologického zemědělství. Více se o této problematice dočtete zde.

S laskavým přispěním Ing. Zuzany Galajdové ze SCJ zpracoval Jan Valeška

Zdroje:
PRAVIDLA – Systém ověřování kvality kosmetických výrobků a jejich označování značkou ORGANIC PRODUCT

Jakým způsobem smí být na výrobcích používána předpona bio? V mnoha supermarketech se prodávají tzv. biopantofle, co je na nich bio?

Nařízení EHS/2092/91 o ekologickém zemědělství a Zákon 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství, které upravují označování produktů ekologického zemědělství, se vztahují pouze na zemědělské rostlinné produkty, živočišné produkty a krmiva. Produkty splňující požadavky těchto předpisů pak mohou být označovány národním logem pro bioprodukty, tedy buď českou biozebrou či logem platým v jednotlivých zemích EU (viz informace o bioznačení), a nebo logem EU.

Těmito logy či jiným odkazem na ekologické zemědělství, zejména použitím slov ekologický nebo biologický či jejich odvozených slov “eko” nebo “bio”, mohou být podle těchto předpisů označovány pouze potravinové produkty (či krmiva) splňující požadavky pro stanovené výše uvedenými předpisy.

Proto nepotravinářské výrobky tomuto nařízení (a tedy ani českému zákonu 242/2000 Sb., který s ním je v souladu a nestanovuje žádná přísnější pravidla) nepodléhají, a tak není v rozporu se zákonem označovat je slovem BIO nebo EKO, byť by neměly s ekologickým zemědělstvím vůbec nic společného, což je – jak si dovoluji tvrdit – případ Vámi zmiňovaných pantoflí.

Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Zdroje:
Zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství,
Nařízení EHS/2092/91 o ekologickém zemědělství.

Lze použít logo biozebry na webu s prodejem biopotravin?

Použití loga pro bioprodukty (tzv. biozebru) v obchodech s biopotravinami je možné. Dokonce existuje i varianta určená přímo pro obchody, která text „produkt ekologického zemědělství“ pod logem nahrazuje textem „zde zakoupíte biopotraviny“. Obě tato loga jsou vlastnictvím státu zastoupeného Ministerstvem zemědělství. O jejich správu se však starají kontrolní organizace, které jediné smějí loga udělovat. Proto umístění loga biozebry na web je nejlépe konzultovat s jednou z kontrolních organizací:

  • AB Cert . Organizace zajišťující odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci producentů a zpracovatelů v systému ekologického zemědělství (www.abcert.cz)
  • KEZ, o.p.s. (Kontrola ekologického zemědělství) Nevládní nezisková organizace, která zajišťuje odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému ekologického zemědělství. (www.kez.cz)
  • Biokont CZ, s. r. o. Ryze česká společnost zajišťující odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci producentů a zpracovatelů v systému ekologického zemědělství (www.biokont.cz)

 

Lze u produktů z přechodného období používat značení biozebrou? Co pod ní musí být napsáno, jakou velikostí a písmem?

Produkty certifikovaných farem v přechodném období mohou být podle Nařízení 202/91 o EZ označovány odkazem na ekologický způsob produkce (např. logo EU pro biopotraviny, národní značka, nápis BIO/EKO), ovšem musejí být vždy označeny textem: “produkt z přechodného období na ekologické zemědělství” s tím, že tento text nesmí být zapsán barvou, velikostí a typem písma, které by byly výraznější než obchodní název produktu a v označení nesmí být slova “ekologické zemědělství” výraznější než slova “produkt z přechodného období na…”.

Na takovýchto výrobcích, jsou-li certifikovány jednou z českých kontrolních organizací (ABcert, Biokont, KEZ, o.p.s.), tedy může být česká biozebra, ovšem povinně s nápisem “produkt z přechodného období na ekologické zemědělství”. Typ písma nápisu je podle zákona 242/2000 Sb. “AvantGarGotItcTEECon”.

Jan Valeška, PRO-BIO LIGA

Kdo je správcem evropské bio značky (euroleaf), na jak dlouho se uděluje a jak je to s kontrolou takto označených potravin? Pochopila jsem správně, že za kontrolu zodpovídají členské státy, to znamená, že výrobky dovezené např. z Německa kontrolují německé kontrolní organizace a ne české?

Dobrý den,

Evropskou značku pro biopotraviny Eurolist udělují vždy kontrolní organizace toho státu, kde je daný produkt vyroben a dokládají splnění pravidel ekologického zemědělství, které jsou jednotné pro celou EU a jsou stanoveny Nařízením 834/2007: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32007R0834:CS:NOT.

Značka je udílena vždy na 1 rok (max. 15 měsíců) a v případě dodržení pravidel je další rok obnovena. Takto označené výrobky kontroluje vždy organizace v zemi výroby, tedy ano produkty dovezené z Německa kontrolují pouze německé kontrolní organizace podle pravidel, které jsou totožné po celé EU. Více o kontrole zde: http://biospotrebitel.cz/chci-znat-bio/kdo-ruci-za-bio) Značkou Eurolistu mohou být označeny pouze
biopotraviny vyrobené na území některého z členských států EU, nicméně mohou pocházet ze surovin mimo EU, to musí být vyznačeno textem “Zemědělská produkce EU/mimo EU” pod značkou viz přiložená fotografie. V případě dalších dotazů se na nás neváhejte obrátit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>