Včera, dnes a zítra aneb za co bio ručí?

Peníze už v naší společnosti figurují nějaký ten pátek, ale ne vždy byl nákup nejrozšířenějším způsobem, jak se dostat k potravinám. Vlastní chov nebo pěstění a mimo to směna tu bývaly dávno před stříbrňáky a minoritně tu jsou doposud. Nejběžnějším způsobem, jak si člověk v dnešní době uprostřed Evropy obstará něco k snědku, je ale nákup.Jak šel čas, jako lidé jsme ve velké míře vyměnili starost o záhonky za výdělečnou práci. Jídlo nakupujeme za vydělané peníze. A udělalo to tak i tolik našich sousedů, že zpravidla nedohlédneme na pole sedláka, jehož mrkev jíme. Spolu s tím možná přestáváme tušit, čím se živilo kuře, na kterém si pochutnáváme u nedělního oběda a kdo se o něj staral. A víc než často nevíme ani, z které země pochází banán nebo rozinka, kterou jíme, natož abychom měli ponětí o tom, co na ně kdo vyšplíchal, nebo komu patří a co se děje s penězi, které jsme za ně vydali. Je to tak, svět prošel globalizací, počet lidí na planetě vzrostl a na jídlo se chodí vydělávat.

Aby trh uspokojil rostoucí masu lidí s rostoucími požadavky, musí vypěstovat a vyrobit více. Aby nasytil sám sebe a taky širší sociální vrstvy, měl by to „více“ vypěstovat a vyrobit za méně. Nu a zrovinka do tohohle se sešlo pár náhod. V momentě, kdy bylo potřeba umocnit výtěžnost a urychlovat, byla zrovinka po ruce nově vyráběná průmyslová hnojiva, technika, genetické inženýrství…

Proč to všechno říkám, když to dávno víme? Protože chci, abyste teď právě mysleli na to, že byly doby, kdy to bylo jinak.

Odstředivá síla

Biopotraviny a bioprodukty nakupujeme okrajově. Máme na to statistiky. To, co jsme si v roce 2015 v České republice koupili k jídlu a pití v kvalitě bio, činilo podle Ústavu zemědělské ekonomiky a informací 0,81 % z celkového objemu prodaných potravin a nápojů. Za úspěch budeme podle Akčního plánu pro rozvoj ekologického zemědělství považovat navýšení tohoto čísla do roku 2020 na tři celá procenta.

Ekologické zemědělství je v současné chvíli menšinový přístup. Principy, které obsahuje, byly přitom hromadně opuštěny ne zas tak dávno. Před několika desítkami let rostla mrkev bez syntetik na každé zahradě nebo poli a těch dvacet slepic mělo u statku dost prostoru na to, aby sedláka nenapadlo zavřít je na celý život do klece. Většinou jich nebylo tolik, aby uživily víc než majitele a pár sousedů, geneticky modifikovaná kukuřice neexistovala a jestli se sedlák o zvířata dobře stará, jste viděli přes plot, takže nebylo potřeba lejster. Dnes probíhá výroba a pěstění tak daleko od našich domácností, že vše podléhá legislativě, což je (vyjma návratu ke starým nejlokálnějším modelům), pravděpodobně jediná možnost, jak tušit, co jíme a v jaké kvalitě.

U konvenčních potravin jsou, zjednodušeně řečeno, legislativní mantinely široké. Ne že by nepodléhaly kontrolám, ale není v ní zas tak striktně specifikováno, jak pěstovat a vyrábět. Zákony týkající se biopotravin a ekologického zemědělství jsou oproti tomu definovány přesně a uchopitelně.

Ve jménu zákona

Kdybyste vyextrahovali klíčová slova z cílů, které si v zákoně klade ekologické zemědělství, našli byste asi tato – udržitelnost, respekt, zachování zdraví půdy, vody, rostlin a živočichů.

V textu zákona se pak dočtete nepřeberné množství konkrétních nařízení a doporučení, která vylučují používání geneticky modifikovaných organismů, přikazují omezení vnějších vstupů a jejich případné použití hierarchizují tak, že je prakticky zamezeno použití syntetických chemických látek, zajišťují pohodlí a přirozené podmínky života zvířat apod.

Tím, jak pevně jsou tyhle věci v legislativě zakotvené a jak důsledný je kontrolní systém, máte jistotu, že pokud nakupujete certifikované bioprodukty a biopotraviny, nebyla při jejich pěstování používána umělá hnojiva (která zatěžují půdu a v podobě reziduí i lidský organismus). Dál si můžete být jistí, že nedošlo ke znečišťování spodních vod nebo snižovaní úrodnosti půdy (vyčerpávajícím pěstováním týchž plodin, zatěžování půdy dusíkatými hnojivy apod.) Únavě půdy se zabraňuje pestrými osevními postupy. Podobně se přistupuje i k výskytu škůdců a chorob. Těm je předcházeno preventivně vhodnou volbou odrůd, pomocí vzájemně prospěšného sousedství rostlin (mrkev – cibule) a ochranou přirozených nepřátel škůdců. Pokud se i přesto škůdci nebo choroby objeví, situace se řeší pomocí přírodních látek.

Při chovu zvířat jsou v rámci ekologického zemědělství naplňovány přirozené potřeby zvířat, zvířata mají dostatek prostoru, společnost ostatních zvířat, přístup k vodě. Zvířata z ekologického chovu nejsou ustájena v celoplošném roštovém stání, krmena krmivy GMO původu. V ekologickém chovu nedochází ke zkrmování živočišných bílkovin přežvýkavcům, používání hormonálních látek pro stimulaci růstu a synchronizaci říje.

Součástí ekologického zemědělství nejenom že nejsou škodlivé postupy, ale tento způsob zemědělství zahrnuje naopak procesy ozdravné a prospěšné, jako je kompostové hnojení nebo zelené hnojení, při kterém se zaorávají meziplodiny, a tím se půda zúrodňuje. Výjimkou není ani péče o členitost krajiny, obnova mezí a malých vodních ploch, nebo výsadba stromů. Tím dochází přirozeně i k podpoře druhové rozmanitosti fauny a flory.

Například v ekologickém hospodářství manželů Šelongových sázejí do svých produkčních ploch aleje ovocných stromů, které pomáhají jak k rozdělení různých ploch (na obrázku alej rozděluje pastvinu a ornou půdu pro pěstování zeleniny), tak ale i k zadržování vody v krajině, funkční biodiverzitě (například přilákání ptáků, kteří pomáhají s regulací škůdců např. myší) a v neposlední řadě přinášejí do krajiny krásu svými květy a korunami. Produkce ovoce je vlastně takovou třešinkou na dortu. Tato opatření hospodářům pomáhá realizovat Bioinstitut v rámci svého projektu Ekozemědělci přírodě.

Na holej pupek

Zákon je postaven velice komplexně. V odstavci o chovu zvířat popisuje nejen nutnost zaručit splnění vývojových, fyziologických a etologických potřeb zvířat a minimalizaci úrovně možného utrpení, ale hovoří také o intenzitě chovu, která by mohla mít vliv na půdu –  udusání půdy, eroze nebo znečištění způsobené zvířaty nebo roznášením jejich hnoje nebo o vhodném způsobu předcházení chorob a zdravotních obtíží pomocí stravy, umožnění pohybu, ale také třeba volbou plemen.

To, zda je legislativa naplňována, je každoročně kontrolováno jednou ze čtyř kontrolních organizací.

Certifikované balené výrobky, které nesou označení jedné ze čtyř kontrolních organizací a příslušné logo, kterým je pro Českou republiku takzvaná biozebra a pro státy Evropské unie list na zeleném poli, zaručují, že pocházejí ze statků a zpracoven, které prokázaly, že naplňují legislativní podmínky zákona. Pro nebalené produkty a komodity platí, že jejich původ musí prodejce nebo sedlák prokázat platným certifikátem. Přísné systémové uchopení je silnou zárukou. Na druhou stranu s sebou logicky nese určité omezení. Získat certifikaci a naplňovat její podmínky vyžaduje od zemědělců čas, administrativní práci a klade také určité finanční nároky.

Vedle řady výše jmenovaných pozitiv a stěžejních momentů, kterými je citlivá a udržitelná práce s půdou a krajinou a absence nepříznivého vlivu reziduí chemických látek na zdraví člověka, má bio i některé další kvality. Ty jsou často jakousi nadstavbou, kterou nevyžaduje zákon, a proto se o nich rozepíšeme jindy. Jen pro vaši představu jde třeba o chuťové kvality, skladovatelnost nebo výživové hodnoty. Ale napadá mě také decentralizace, větší podpora lokálnosti a naopak absence podpory koncernové politiky.

K volbám

Pokud má význam zamýšlet se nad tím, čím živíme svoje těla, která nám dnes a denně slouží a jejichž zdraví omezuje životnost naší přítomnosti v tomto čase a prostoru a/nebo pokud má smysl ctít význam a zachovávat zdraví krajiny a půdy, jsou biopotraviny a bioprodukty jednou z poměrně mála možností, která takto všestranně naplňuje zdravý přístup k životu člověka i země.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*


*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>