Welfare – životní pohoda zvířat

Rozdíly v přístupu ke zvířatům jsou jednou z nejvýznamnějších oblastí, kde se projevují rozdíly v jednotlivých hospodářských systémech ekologického a intenzivního zemědělství. Tyto lze rozdělit do několika základních kategoriích, kde lze dopady daného způsobu hospodaření nejlépe dokumentovat.

Ekologické

Intenzivní

Etika

Jedním z principů ekologického zemědělství je úcta k přírodě a z ní plynoucí dobrý vztah člověka k hospodářským zvířatům. Ta by měla žít v podmínkách, které jsou pro ně přirozené, mít odpovídající stravu, prožít život bez stresu v souladu se svými přirozenými potřebami. V posledních desetiletích se v intenzivních chovech hospodářských zvířat stáváme svědky velmi drastického zacházení s hospodářskými zvířaty. Krutost vyvolává řadu etických otázek týkajících se oprávněnosti takového jednání.

Výživa

Zvířata v ekologických chovech dostávají různorodá krmiva pocházející z ekologického zemědělství. Alespoň část krmiv musí být čerstvá. Krmiva často pocházejí přímo z farmy. Zvířata jsou v intenzivním zemědělství krmena koncentrovanými krmivy. Jejich strava bývá jednostranná a doplněná o syntetické preparáty (např. růstové hormony).

Pohyb

V ekologickém chovu mají zvířata stálý přístup na otevřená prostranství, nesmějí být trvale uvazována a nejsou chována v nadměrně velkých počtech. Čím větší koncentrace zvířat, tím větší efektivita výroby. Snad nejkrutěji jsou v konvenčním zemědělství omezovány slepice v tzv. bateriových chovech nebo prasnice v klecích.

Přirozené potřeby

Zvířata v ekologickém chovu musí mít dostatečný prostor, možnost pohodlného odpočinku a podestýlku. Mají dostatek podnětů, aby se nenudila. Aby bylo minimalizováno sociální utrpení, pobývají zvířata v adekvátně velkých skupinách, mláďata jsou s matkami a podobně. Přirozené potřeby zvířat nejsou v průmyslovém zemědělství respektovány. Zvířata nemohou projevovat přirozené chování (např. popelení a hrabání u slepic) nebo budovat sociální hierarchie a často trpí nudou.

Zdraví

V ekologickém zemědělství hraje velkou roli prevence založená na budování dobré kondice a obranyschopnosti organismu. Upřednostňuje se léčba pomocí fytoterapie nebo homeopatie. Nepřípustné je paušální podávání léků, používání hormonálních preparátů, zkracování ocasů, odstraňování zubů, odrohování a zkracování zobáků. Obrovská koncentrace zvířat, neodpovídající krmivo, vysoký infekční tlak, stres a frustrace vedou ke zhoršené kondici zvířat a nemocnosti. Ta je navíc řešena preventivním podáváním léčiv. Důsledkem praktik průmyslového zemědělství je také ohrožení lidského zdraví – nebezpečné látky v potravinách (např. léčiva, dioxiny) nebo epidemie (BSE, ptačí chřipka, Escherichia coli).

Stres

Principem ekologického zemědělství je vyloučit psychické strádání zvířat zajištěním vhodného prostředí a správného zacházení po celý život. Nedílnou součástí tohoto přístupu je minimalizace stresu při převozech a porážkách, které se provádějí na certifikovaných jatkách. Nepřirozené podmínky, zranění a infekce, jednostranná strava, dlouhé transporty a zbytečně bolestivá porážka – to vše způsobuje zvířatům v intenzivních chovech téměř nepřetržitý stres.

Šlechtění

V ekologickém zemědělství je cílem najít rovnováhu mezi dostatečným výnosem a pohodou zvířete. Důležitou roli hraje i výběr takových plemen zvířat, která jsou dobře adaptovaná na místní podmínky. Šlechtění zaměřené na zvýšení produktivity vede k enormním nárokům na výkon zvířat. Například brojleři dorůstají porážkové hmotnosti dvakrát rychleji než před 40 lety a krutou cenou jsou poruchy chůze, zlomeniny a chronická bolest.