Praxe

PRAKTICKÉ HOSPODAŘENÍ V PERMAKULTUŘE

Permakultura není omezena jen na zemědělskou produkci, zahrnuje i plánování a rozvoj v rámci komunity, využívání vhodných technologií a osvojení konceptů, které propojují zákonitosti Země s lidskými potřebami (např. bioregionalismus).

Velká část permakulturou propagovaných technologií je dobře známa. Patří mezi ně solární energie, větrné elektrárny, kompostující toalety, solární skleníky, nízkoenergetické a pasivní domy nebo vaření na solárním vařiči.

Permakultura není produkčním systémem sama o sobě, ale spíše způsobem využívání krajiny a života v komunitě. Neomezuje se tedy na jednu specifickou metodu produkce. Permakulturní principy se mohou uplatnit po celém světě, přesto mohou na různých místech nabývat různé podoby – přizpůsobují se místním specifikám i produkčním postupům.

Mezi permakulturní systémy a technologie patří agrolesnictví, zakládání  swejlů, terasovitá pole, systém “klíčových linií“ (přehrady v klíčových bodech, schopné zlepšit zadržení vody v podhorských oblastech), živé ploty, větrolamy, aquaponii, spolupěstování plodin a polykulturu.

V permakulturním designu hrají významnou roli systémy k zadržování, management a re-use vody, jako např. „klíčové linie“, „šedá voda“ (odpadní voda z domácnosti), zachycování dešťové vody, zakládání mokřadů, aquaponie (skloubení hydroponie s recirkulační aquakulturou), a “Living Machines” – systém biologického čištění odpadní vody.

Pěstování rostlin

Permakultura spoléhá na udržitelnost víceletých produkčních systémů, a klade proto velký důraz na koncept tzv.”jedlého lesa”. Systémy, které integrují jednoleté a trvalé plodiny (např. alejové pěstování a agrolesnictví), přinášejí výhody „okrajového efektu“, mají vyšší biodiverzitu a další výhody oproti monokulturám. Kombinovaný systém složený z jedno- a víceletých lesních rostlin je příkladem i pro velkoplošnou zemědělskou produkci. Základem pro permakulturu jsou ovšem, jako v každém udržitelném zemědělství, ekologické metody hospodaření

Permakulturní systémy například kladou důraz na střídání meziplodin, zelené hnojení a mulčování, tedy na standardní postupy ekologického zemědělství. Kromě toho však mohou využít mnoho dalších postupů a technologií (mj. hloubkové kypřiče, které neobracejí půdu, dlátové pluhy, radličkové nářadí, obraceče kompostu nebo střídání pastvin). Rozhodnutí, který “systém” použít, je závislé na místních podmínkách a produkčních postupech.

K permakulturnímu zahradnictví patří jedlé sady, záhony typu klíčová dírka, spolupěstování vzájemně se podporujících plodin, trelážové systémy, kartónové mulčování, slepičí traktory, solární skleníky, bylinkové spirály, swejly a vermikompostování.

Jedním z nejhodnotnějších principů, které využívá permakulturní projektování je princip zónování. Ten říká, že to, co vyžaduje nejvíce pozornosti by mělo být umístěno nejblíže centru lidské činnosti. Výnosy ze zeleninového záhonu zvýšíte tím, že jej budete moci kontrolovat z kuchyňského okna a podrobit potřebným zásahům. Také bylinkový záhon by měl být po ruce.

Pojetí sektorů: rostliny je vhodné umisťovat podle vztahu ke klimatickým vlivům (sluneční světlo, vítr, mráz), podobně jako lidská sídla ve vztahu k okolí (dobrý výhled, sympatie/antipatie sousedů, apod.).

Pěstování původních domácích plodin přináší stabilitu. Rostliny jsou ve svém domácím prostředí adaptované a mimo jiné lépe zvládají kalamity – poškození zřídkakdy dosáhne katastrofálních proporcí.

Mulčování: omezuje plevel, rozkladem dodává úrodnost půdě. Využijí se krabice, kartony, téměř jakýkoliv organický materiál (listí, sláma, pokosená tráva). Prakticky nemusíme plít plevel, ušetří asi 40% vody, zabraňuje se jejímu odpařování z půdy. Nemulčujte však brzy na jaře – to kvůli slimákům!

Není plevel jako plevel: hluboce kořenící rostliny (šťovík, pampeliška) vynášejí do vrchních vrstev půdy minerální látky.

Chov zvířat

Permakulturní design počítá také se zvířaty a jak je pro něj typické, vidí jejich užitečnost v první řadě ve vztazích k ostatním prvkům systému. Například slepice mohou sloužit k odstraňování plevele, produkci vajec, masa, ale také hnojiva.

Mnoho permakulturních hospodářství vedou lidé, kteří se obejdou bez masa, ovšem zvířata mohou mít místo i na jejich farmách. Žijí zde společně s lidmi, pomáhají při práci a přijímají potravu, která by pro člověka byla nestravitelná. Mimo jiné tak pomáhají přirozeně likvidovat živočišné škůdce i rostlinné plevely. Na druhé straně poskytují hospodářství cenná hnojiva.

Pro otce permakultury, Billa Mollisona představovala zvířata s trochou nadsázky důležitý systémový prvek jako “způsob skladování nejedlé rostlinné produkce v jedlé podobě”.

Kam dál?

Historie a vznik

Principy a filosofie

Příklad z praxe

Odkazy