Historie

HISTORIE A VZNIK PERMAKULTURY

Termín “setrvalé zemědělství” (PERMAnent agriCULTURE) se poprvé objevuje na počátku 20. století v díle Franklina Hirama Kinga, kde je chápán jako zemědělství, které je trvale udržitelné. Setrvalé zemědělství bylo také předmětem knih Josepha Rusella Smithe, který experimentoval s úrodou ovoce a ořechů pro lidskou výživu. Smith vnímal svět jako propojený celek a navrhoval smíšené systémy ovocných stromů a jednoletých rostlin pod nimi.

Moderní permakultura je také ovlivněna pracemi Howarda T. Oduma , který se zaměřoval na systémovou ekologii, zejména na princip maximálního využití energie. Příkladem je skutečnost, že celková kalorická hodnota lesa je vysoká díky velkému množství rozmanitých rostlin a zvířat. Na druhé straně lán pšenice obsahuje mnohem méně celkové energie a dokonce vyžaduje vysoké energetické vstupy v podobě hnojiv.

Dalšími ranými vlivy byly práce Esther Deans, průkopnice bezorebného pěstování, a Masanobu Fukuoky, který na konci 30. let v Japonsku začal prosazovat bezzásahové sady a přírodní filosofii.

Permakultura, jak ji chápeme dnes, však vznikala v 70. letech 20. století v Tasmánii a je spojena s australským ekologem Billem Mollisonem a jeho žákem Davidem Holmgrenem. Ti v roce 1974 na Tasmánské univerzitě představili rámec pro nový trvale udržitelný zemědělský systém. V pozadí této činnosti stála snaha vytvořit alternativu stávajícím průmyslovým systémům, které – podle slov Billa Molisona – „nás i svět kolem nás očividně zabíjejí”. Vytvořit systém, který by umožnil člověku existovat bez degradace biologického systému.

V roce 1978 Bill Mollison a David Holmgren pojmenovali svůj systém založený na mnohonásobné úrodě s využitím trvalých rostlin (dřevin, bylin, hub, apod.) termínem permakultura. Tento pojem byl původně složen z pojmů permanentní (trvalé) zemědělství (ang. agriculture). Později však došlo k pochopení širšího kontextu a nezbytnosti integrace společenského rozměru, a tak byl termín permanentní zemědělství významově rozšířen směrem k permanentní kultuře, která představuje skutečně udržitelný systém.

V 80. letech Bill Molisson dále rozvíjel myšlenku permakultury, navrhoval realizace a organizoval semináře po celém světě. Na počátku 80. let se tak koncept rozšířil ze striktně zemědělského systému k navrhování udržitelných lidských sídel. Nedlouho na to začaly vznikat permakulturní skupiny, projekty, svazy a instituce ve více než stovce zemí světa a permakultura se stávala stále známějším termínem.

V České republice se termín permakultura začal používat až v 90. letech a do dnešní doby se dočkal již řady dílčích aplikací (např. ukázková permakulturní zahrada v Rozmarýnku v Brně – Jundrově). Aktivity v této oblasti u nás zašťituje organizace Permakultura (CS), ale vzniká celá řada dalších nezávislých realizací a pokusů (např. www.rodovystatek.cz , www.sobestacnost.cz , apod.)

Kam dál?

Principy a filosofie

Praxe

Příklad z praxe

Odkazy